zakladni_pojmy_-INSC_I

můžeme ale také vytvářet napětí mezi tím, co se říká a co je ukazováno, ale jen do určité míry

kostýmy, místo, …

popisy mimiky v antickém dramatu (postava pod maskou, popis chóru, sboru), podporování fyzického chování (bledý, červený, …)

alžbětinský milostný návrh sonetem, to nejde nahradit jen scénickou poznámkou „osudově se zamilují“

Libreto:

Z italského libretto = knížečka

Původně v 17. stol.v Benátkách se před představením prodávaly svazečky s tištěným textem opery

Spojováno s hudbou (= slovní část partitury hudebně-dramatického díla (balet, melodram, opera, opereta)

Do určité míry synonymum ke scénáři

Znak a znakový jazyk:

Věda, která se zabývá znaky se jmenuje sémiotika – popisuje objektivně skutečnost znakového fungování

Ikon, index, znak:

Ikon zahrnuje skutečnou podobu mezi označujícím a označovaným (např. portrét označuje osobu, která stála modelem)

V indexu je vztah kauzální – dým znamená oheň, protože oheň je příčinou dýmu, Rols Royce je indexem bohatství

Ve znaku je vztah arbitrární a konvenční – podání ruky znamená pozdrav

Honzl: K novému významu umění, kap. Pohyb divadelního znaku =>Divadelní projev = soubor znaků, kdy herec představuje dramatickou postavu, scéna místo děje, hudba určitou událost, zvuk určitý předmět

Zvláštní případ jsou rozhlasové hry – hlas a zvuk napodobují krom dramatické postavy i všechny ostatní skutečnosti = tzv. akustické kulisy (pisárna – ťukot strojů) – zvuková kulisa může fungovat i na divadle např. Višňový sad je na jevišti i když ho nevidíme, pak slyšíme jen rány sekerou

Prostor může být určen zvukovým znakem stejně jako světelným znakem

Proměnlivost divadelního znaku je specifickou vlastností divadla

Význam se může měnit – rekvizity jako třeba chleba můžou ožít a vzbouřit se proti Methusalemovi, může dojít ke zdvojení obrazu, takže tvář na plátně na nás působí jako by k nám mluvila (viz. Peruánský kat)

Divadelním znakem můžou být celkově všechny vizualizace na polyekran, kdy se díky druhému plánu rozšiřuje naše vnímání

Souborný účinek je spolutvořen několika znaky (vizuálním, hudebním, hereckou akcí, světlem, může i pachovým...)

Divadlo není jen souborným uměním – existovalo divadlo bez režisérů, bez autorů – vždyť samotná herecká akce může být divadlem

Hierarchie složek v divadelním artefaktu:

- souhrnem všech představení je teprve dán celek inscenace

- inscenace vzniká jako výsledek spolupráce řady tvůrčích subjektů (autor textu, režisér, herec, hudebník, scénograf, choreograf atd.)

- divadlo je od počátku 20. století chápáno jako složitá struktura, syntéza, syntetické umění, v němž každá podílející se složka umění pozbývá své svébytnosti, podstatně se proměňuje a prolíná se s jinými zde zúčastněnými uměními a funguje coby složka struktury