zakladni_pojmy_-INSC_I

Jednotný

Uzavřený

Koherentní

Přehlednost

Roztříštěný

Otevřený

Fragmentární

Nepřehlednost

1. jednotný čas a jednotný prostor najdeme v dramatu poměrně málo, dokonalá jednota dramatu se vyskytuje hlavně v klasicismu, kde jí využívají jako normy (nejdál 24 hodin, odmítání samostatného monologu, řada pomocných postav k vypovídání), dramatický prostor by neměl být roztříštěný, ale kontinuální; omezený, uzavřený, přehledný prostor

Tendence dramatu se na jedné straně strukturovat, stabilizovat, zpřehledňovat, na druhé straně představa tříštění, otvírání nebo rozvíjení různými směry.

Tendence zahušťovat čas jde ruku v ruce s tendencí zhušťování prostoru (to samé platí o jeho rozbíjení).

Romeo a Julie (jasně přehledný prostor) vs. Král Lear, Bouře (prostor bez hranic, nevrací se do týchž míst)

Moderní drama – otevřené prostory jsou stále častější a častější, podléhají příběhu. Je to dáno i technicky s vývojem scénografie.

Michael Bachtin: Teorie románu

chronotop: chronos + topos = časoprostor

• Lukeš – Umění dramatu

• nemáme mluvit o čase a prostoru, ale o chronotopu v dramatu má být vnímána jako jedna jednotka, kvalita

požadavek jednotnosti a přehlednosti v antice i klasicismu

• chronotop antického divadla je vždycky veřejný

• v klasicistním dramatu je chronotop intimní, soukromý (vysunuto ale do prostoru, kde se mohou všechny postavy potkat)

• vesnická realistická dramata zkoumají časoprostorovost vesnického světa (hry s tendencí epizodizovat, jakžtakž jeden příběh, hra s detailem, přesné určení prostoru, prostor je lokalizován, extrémně zahuštěný, konkretizovaný /Maryša: do Brna je to 3 hodiny, vročení, přesné časy/, scénické poznámky)

• Shakespeare – míra historičnosti, prostor ani čas není podstatný, ve chvíli získání dramatické kvality získává význam, tak ho postava popíše

Ve chvíli, kdy interpretujeme prostor ve hře, tak opravdu neulpívejme na věcném pojmenování kde, ale proč zrovna tam, vnitřní logika, jak se to odráží do vztahové roviny.

Jiří Veltruský: Dramatický text jako součást divadelního představení

• vychází ze Zicha

• otázka dramatického prostoru

• dramatický prostor má vnitřní kvalitu

• ve chvíli, kdy má dramatický text určitou stálost, není třeba ho ukotvovat (Shak. dramata celkem stabilní prostor) – scéna může být obecná, jak je

• ve chvíli, kdy je prostor proměnlivý, nestabilní, potřebuje nějakou scénu, která ho bude konkretizovat, ukotvovat (v Čechovových dramatech je vše nestabilní a nepřehledné, scéna proto musí vytvářet stabilizující funkci)

• naopak, když má dramatický prostor přehlednost a stálost, je potřeba jej rozrušovat

• Teorie dramatu – dramatický text je postavený na prolínání významových kontextů, každá postava vnáší svůj významový kontext

• u Shakespeara je stabilní kontextový rámec, prostor přehledný už na úrovni textu a scéna k němu nemá moc co dodávat