zakladni_pojmy_-INSC_I

Oproti dramatu obsahuje víc konkrétních a scénických poznámek

Obdobu scénáře, tzv. scénosled, používají divadla hlavně s nepevnou dějovou linií (kabaret, estráda, revue...)

Filmové scénaře se i vydávají tiskem (Felliny, Bergmann, Allen) => filmový scénář je psán obvykle do dvou sloupců – zvukový a obrazový - v jednom rozmluvy herců, ruchy, v druhém typ záběru, pohyb kamery

Dramatický text

Hlavní text = repliky

Vedlejší (pomocný) text – postrádá estetické kvality, jsou to jen technické informace

--- Toto vyděluje dramatický text od jakýchkoliv dalších textů.

--- Navazuje to pocit, že vedlejší text je jen nepodstatný (až na výjimky experimentálních dramat, která jsou v podstatě jedna velká scénická poznámka), vedlejší text je zde významově zatížený (klíčový moment hry může třeba popisovat vedlejší text)

Divadelní hra

--- termín je univerzálnější

--- ve chvíli, kdy na přelomu 19. a 20. století vypukne krize dramatu (stírají se žánrové rozdíly), začne se používat termín divadelní hra (implikuje text určený k odehrávání na divadle)

Vedlejší text

--- všechno ostatní, co nejsou repliky:

--- Položky:

Jméno autora – není sémanticky neutrální, minimálně víme, na koho jdeme, můžeme mít už určitou představu

Název hry – názvem hry by měla začít interpretace textu (např. jméno hlavní postavy; symbolický motiv, úsloví)

Soupis postav (řazení podle důležitosti, podle příchodu na scénu; někdy zatížen dalšími informacemi: věk, příbuzenské vztahy, až po to, jak se chová, mluví, co nosí, …)

Dělení na akty/scény (divák to moc nepozná, ale je velmi důležité pro interpretaci textu, jak sám dramatik hru strukturuje a má tendenci ji nějak uzavírat nebo ji vnímat ve větších celcích; nejextrémnější francouzské dělení: kdykoliv přichází nová osoba, dělí se mechanicky na novou scénu, nepočítá s rozvíjením zápletky, naprosto to při čtení ruší)

Scénické poznámky

Předmluva/Doslov

Prefix postavy (jméno, za kterým je dvojtečka, které určuje, kdo mluví), jediná část vedlejšího textu, která tam musí být (ani tohle není tak docela pravda např. u antického dramatu chybí a je na nás, jak z kontextu replik vyčteme, kdo na koho může mluvit); mluvící jména – vlivem nesprávného překladu nebo nepřekladu matou nebo se tváří zbytečně vážně místo aby napomohly interpretaci

Scénické poznámky

--- graficky oddělený text, který označuje dění na scéně, intonaci postav, apod.

--- buď kurzivou, v závorkách aj. je evidentně oddělený od textu

--- explicitní scénické poznámky (extradialogické) – mimo hlavní text

drama, když je neobsahuje, dialog uvádí i přesto mnoho implicitních informací, dialog sám ze sebe podává důležité informace:

--- implicitní scénické poznámky (intradialogické) – rafinovaný způsob autorské režie, můžeme ignorovat explicitní poznámky, ale implicitní uvnitř dialogu bychom měli ctít a podřizovat jim i jednání na jevišti, abychom nešli proti situaci a hovoru