ÚP otázky 117 stran
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
1 Čs. ústavní vývoj 1918-1992. Jeho etapy a současný stav ústavního zákonodárství ČR. Kontinuita a diskontinuita ústavního práva ČR a v ústavním právu ČR. Realizace Ústavy ČR. Náprava křivd z hlediska ústavního práva
1.1 ČS ústavní vývoj 1918-1992
1918–1920: ústavní provizórium
1920–1938: Ústavní listina ČSR
1938–1939: tzv. Druhá republika, Česko-slovenská republika, autonomie Slovenska, Podkarpatské Rusi, zmocňovací zákon
1939–1945: Protektorát, tzv. prozatímní státní zřízení v Londýně, Slovenské národní povstání
1945–1948: národní a socialistická revoluce, odsun, znárodnění, únor 1948
1948–1960: Ústava ČSR č. 150/1948 Sb., ústava lidové demokracie
1960–1968: Ústava ČSSR č. 100/1960 Sb., socialistická ústava
1968–1989: ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci
1989–1992: listopad 1989, postupné ústavní změny, rozpad čs. federace, přijetí LZPS, přijetí Ústavy ČR 1992, materiální (návaznost obsahu, hodnot, cílů) a formální (nová pravidla vznikají na základě procedury stanovené dříve platným právem)
základní problémy přípravy Ú v roce 1992: zásadní (Listina, přímá demokracie, změna Ústavy, VÚSC), jiné (volební systém, imunita, střet zájmů, vložení NSS), chybí nouzové stavy…
1.2 Kontinuita a diskontinuita ústavního práva ČR
ústavní právo ČR navazuje na vývojovou linii započatou v revolučním roce 1848 → náš ústavní systém zdědil řadu prvků z období RU
zcela konkrétní návaznosti možno vysledovat v souvislosti s právním řádem první ČSR (ústava → dvě komory parlamentu, postavení prezidenta; volební zákon; státní občanství) současný vývoj ÚP důsledně sleduje linii diskontinuity s předchozím obdobím let 1948-1989: právní předpisy staršího data v něm již nenalezneme, v oblasti ÚP zvolena metoda radikálních změn
kromě přijímání zcela nových řešení (oblasti volebního, shromažďovacího, sdružovacího, petičního práva) byly v ústavních předpisech urychleně provedeny zásadní revizní úpravy (počínaje odstraněním vedoucí roli KSČ, přijetím Ústavy ČR konče)
další řešení: pozbytí účinnosti všech zákonů v nesouladu s LZPS; zákon o době nesvobody (zrušení některých zákonů), zákon o protiprávnosti komunistického režimu
1.3 Realizace Ústavy ČR
živá ústava u nás neznamená, že závisí na ústavním soudu → ÚS ústavu chrání, nepřeměňuje ji
problematické je hledání hranice, kdy lze ústavu interpretovat a kdy už úprava přísluší zákonodárci → tam by ÚS podle čl. 6 Ú neměl zasahovat a měl by to nechat na politické většině
je třeba rozlišovat, co upravuje Ústava a co nižší zákony (40 prováděcích zákonů)
1.4 Náprava křivd z hlediska ústavního práva
represe (potlačení přívrženců starého režimu, vyloučení z veřejného života)
retribuce (odplata v podobě trestů trestního a správního práva)
restituce (náhrada peněz, navrácení majetku a funkcí)
satisfakce (uznání zásluh, omluva),
rehabilitace (obnovení občanské cti a bezúhonnosti)
reparace (náhrady od poražených)
amnestie a milosti
prevence (lustrační předpisy → bývalí komunisté nemůžou zastávat významné posty ve VS)
náprava křivd a nespravedlností v komunistickém režimu: 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, 298/1990 Sb., o vydání majetku církvím, 403/1990 Sb., restituční zákon