ÚP otázky 117 stran

2.4 ÚP v právní praxi

• systém ÚP: normy práva hmotného, organizačního, procesního + normy sankční

• výklad Ú je zvláštní metodou při aplikaci Ú v systému kontroly ústavnosti, autentický výklad bývá úkolem dvou státních orgánů – ústavodárného sboru (PČR) a orgánu kontroly ústavnosti (ÚS)

• parlament je nesporně sám vázán Ú, při tvorbě zákonů musí nutně interpretovat text Ú

• ÚS nutně používá interpretaci jako základní metodu a prostředek při naplňování své funkce

3 Ústavní právo, veřejné právo a soukromé právo.

• ústavní právo je součástí práva veřejného, představuje však východisko všech právních odvětví systému práva ČR

• vymezení rozdílu veřejného a soukromého práva je velmi složité – nejjednodušeji řečeno – do veřejného práva patří vše, co nepatří do práva soukromého

• je patrná tendence rozšiřování oblasti práva veřejného – stát zasahuje do stále širších oblastí, oblasti soukromého a veřejného práva se stále více mísí – např. oblast pracovního práva,…

• na druhé straně i procesy opačné – po roce 1989 probíhá výrazný proces odstátnění, oblasti dříve regulované socialistickým státem se značně zužují

• jestliže v oblasti soukromého práva je ústavně zaručena volnost jednání (každý může činit vše, co mu není zákonem zakázáno), tak v oblasti veřejného práva je tomu jinak → zde pro orgán státní moci (a obecné veřejné moci) platí, že může jednat jen za dodržení zásady rovnosti podřízených subjektů a v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon

• základem pro členění na soukromé a veřejné právo je proto vymezení hodnot svobody, důstojnosti a rovnosti jedince na jedné straně a omezení možností veřejné moci jednat jen na základě zmocnění na straně druhé

• je nutné nalézt potřebné kritérium odlišení veřejného a soukromého práva:

  • teorie zájmová: vychází z Ulpiána, podle kterého je součástí soukromého práva to, co slouží zájmu jednotlivce, a součástí práva veřejného to, co slouží zájmu celku

  • teorie mocenská: buď je státní moc jako nadřazený subjekt – nařízení, rozsudek, nebo je zde vzájemná souřadnost – smlouva

  • teorie přiřazovací: k veřejnému právu patří všechny právní normy, které opravňují nebo zavazují nositele veřejné moci, zatímco normy soukromého práva se mohou vztahovat na libovolné subjekty

  • organická teorie: nevychází z norem, ale z pozice jejich subjektů, vystupuje-li tedy nějaký subjekt v právním vztahu v důsledku své příslušnosti k veřejnoprávní korporaci – jde o vztah veřejnoprávní, tam, kde o takovou příslušnost nejde – vztah soukromoprávní

  • další kritéria: povaha právních norem – kogentní/dispozitivní, povaha sankcí – retributivní spravedlnost (veřejné právo) /restitutivní spravedlnost (soukromé právo)