ÚP otázky 117 stran
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
systematický = Ú normy je třeba chápat jako jednotný systém
teleologický = zjištění smyslu předpisu pomocí účelu, pro který byl přijat
historický = zjišťování stavu společnosti, ze kterých byla ústava přijata
komparativní = srovnání např. se stavem v zahraničí
členění výkladu z hlediska jeho výsledku: doslovný, rozšiřující, zužující, opravný
9 Ústava ČR jako základní zákon. Typologie a generace ústav. Demonstrace na Ústavě ČR.
9.1 Ústava jako základní zákon
legitimuje k výkonu státní moci → vymezuje nositele moci jako lid (ne třídu, vrstvu, skupinu, ale lid jako celek), stanoví pravidla, jak se k moci dostat
reprezentuje → zakotvuje řád, jež orgány zajišťují jak dovnitř, tak navenek
integruje → vymezuje principy a pravidla, na jejichž základě český stát a společnost fungují; organizace státu a kontrola státní moci, vztah jednotlivce ke státu, zprostředkující činitelé (strany, hnutí, spolky, odbory, církve)
kontroluje výkon moci ve státě a společnosti – nástroje kontroly ve společnosti, ať už jde o moc politickou (čl. 5 a 6 Ú, čl. 17 – 23 Listiny) či hospodářskou (čl. 7, 97, 98 Ú, čl. 11, 26-29 Listiny)
zajišťuje stabilizaci, nadřazenost a relativní neměnnost určitého řádu, pravidel, organizace a vztahů ve státě a společnosti
9.2 Typologie a generace ústav
k pochopení současného ústavního vývoje je třeba si jej dát do souvislosti vývoje moderní společnosti a moderního státu → první náznaky ústavy měly spíše organizační podobu, rozhodující role zde byla připisována panovníkovi a státu, v moderním státě by ústavy měly zajistit, aby stát byl neutrální a vystupoval jako představitel obecného blaha a obecného zájmu, jednotlivec vystupuje jako osobnost, individualita, člen občanské společnosti se svými soukromými zájmy
vývoj ústav můžeme rozdělit do fází dle toho, jak reagovaly na probíhající změny ve společnosti a na představy o jejich úloze v tomto vývoji, generace ústav:
první fáze: hlavní pozornost věnována organizaci státní moci a její dělbě, postavení jedince upravováno v jiných dokumentech
druhá fáze: 19. století, úprava vztahu státní moci a jedince, jedinec získává právo na účast při řízení veřejných záležitostí – volební právo
třetí fáze: 20. století, do obsahu ústav pronikají cíle a hodnoty státní činnosti, důsledek světových válek a porušování lidských práv
typologie ústav:
ústavy faktické = ústavu má každý stát, vždy existuje nějaké mocenské uspořádání, i kdyby to bylo založeno jen na obyčejovém právu x právní = formálně upravené ústavní zřízení, zachycení společenských mocenských vztahů v pramenech práva
ústavy v materiálním smyslu = všechna právní pravidla, která upravují otázky ústavní materie bez ohledu na to, v jaké podobě se vyskytují x ústavy ve formálním smyslu – vznik až v 17. a 18. století jako právní dokument, který upravuje tyto otázky, vyznačuje se zvýšenou právní silou