Genetika + Buněčné děje - okruhy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Co v genomu všechno najdeme
pouze 1,5 % DNA opravdu kóduje nějaké proteiny = jsou to exony genů = kódující sekvence (u bakterií to tvoří naopak skoro celý genom; u nahosemenných tvoří jen jednu tisícinu genomu)
Repetice = úseky DNA, kde se opakují motivy písmenek v mnohonásobných kopiích, různě dlouhé, naskládány za sebou nebo různě rozprostřeny po celém genomu
Transpozony = mobilní genetické elementy, které se stěhují z místa na místo
Jedinečné sekvence
Struktura genu
definice genu není ustanovena:
Základní jednotka genetické informace.
Úsek DNA, který se přepisuje do různých typů molekul RNA (průměrně 3 tisíce nukleotidů)
někdo k nim přiřazuje i regulační oblasti (promotor a sekvence) – nemusí být nutně před genem
skládá se z exonů a intronů
exony – něco kódují, přepisují se do mediátorové RNA
introny – pouze v genech eukaryotních chromozomů, vytváří se primární transkript, ten podléhá sestřihu a introny jsou vystříhány a exony se spolu spojí a jsou překládány v protein
v různých tkáních některé introny mohou působit jako exony a naopak, takže se to sestříhá jinak (neplatí, že 1 gen = 1 protein) = alternativní sestřih, 1 gen může kódovat několik proteinů
průměrná délka je 3 000 nukleotidů, obecně mají živočichové delší geny než rostliny
neleží všechny na jednom vlákně, ale střídají se – kódující a nekódující vlákno se týká vždy jen daného úseku, o kterém se bavíme
Nukleotid – báze + sacharid + zbytek kyseliny fosforečné
Nukleosid – báze + sacharid
některé geny se nacházejí uvnitř jiných genů, ale čtou se v protisměru
mohou se překrývat – toho využívají bakterie a viry, které mají úsporný genom (čteme od prvního písmenka, dostaneme jinou řadu aminokyselin, než když začneme číst od druhého nebo třetího písmenka) – každý gen může kódovat minimálně 3 proteiny
v evoluci se mění
duplikace (celé se to zdvojí pomocí transpozonů, nová kopie je často mutačně degenerována a zůstane nefunkční, novou kopii transpozony odnesou jinam, někdy se stane, že se nová kopie mutačně změní a dostane novou funkci – kóduje nový protein, který organismus ve změněném prostředí potřebuje; mutace regulační oblasti = nová fce pro gen)
nebo vznikají de novo (přeskupování chromozomů z různých genů)
všechny geny se vyvinuly asi ze 100 původních genů
obrovské úseky, které nic nekódují, jsou většinou staré geny
životnost určuje z velké části vnější prostředí
Změny v genomech
transpozony jsou schopny zvětšovat i zmenšovat velikost genomu – Y chromozom postupně degeneruje a zkracuje se (protože nemá druhou kopii, podle které by se opravoval) – geny ležící na Y chromozomu se mohou přestěhovat jinam (třeba na nějaký autozom)
zmenšování genů i u buněčných organel (mitochondrie) – jejich geny se stěhují do genomu jádra
zmenšování genomů parazitů, aby se mohly rychle množit, vyházely všechno, co nepotřebují a co mohou, to využijí od hostitele, nemusí si to sami kódovat, ke změnám velikosti genomu může docházet i během života jedince (bourec morušový – když produkuje hedvábí, DNA se v buňkách zmnožuje až milionkrát, aby toho vytvořil co nejvíc), červi, prvoci, dvoukřídlí, len setý (mění obsah DNA jako odpověď na podněty okolí, vnější prostředí – mohou se změnit určité úseky DNA a předává to přes zárodečné buňky na své potomstvo)