otázky

8.  

rovnovážně-sluchový – (n. statoacusticus – ušní) – sensorická vlákna od 

staoakustického ústrojí 

9.  

jazykohltanový – (n.glossopharyngicus) – svalovina hltanu a 

jazykosensorická i motorická vlákna – slinné žlázy, chuť, hmat 

Zoologie 
 

10.  

bloudivý (n. vagus) – inervuje vnitřní orgány, větve= složka vegetativního 

nervstva parasympatiku, (ryby 

– postranní čára). 

Od plazů výše: 
11.  

přidatný (n. accessoricus) – svalstva krku a hltanu  

12.  

podjazyčný (n. hypoglossus) – svalovina jazyka, motor. proniká do těla 

lebkou, jde již míšní nerv.

 
274. Mícha, význam, stavba  
Prodloužená mícha (myelencephalon). Svrchní stěna neobsahuje nervovou tkáň!! Je tvořena pouze epitelem = 
fossa rhomboidalis, kosočtverečná proláklina. 
Spodina prodloužené míchy – nervová tkáň s mnoha jádry gangliových buněk, významné vegetativní funkce. 
Reflexy: dýchací, cévohybné a srdeční. Vycházejí 5. (10) 12. pár nervů. 
 
275. Autonomní nervový systém  
Vegetativní nervstvo obratlovců 
Autonomní nervový systém – sympatické kmeny a jádra v prodloužené míše + periferní složka. 
Sympatická vegetativní vlákna vycházejí ze sympatických uzlin hrudních a bederních obratlů a vstupují též do 
míšních segmentů této oblasti. 
Parasympatická vegetativní vlákna – z center v mozku spolu s mozkovými nervy – III. (okohybné), VII. (lícní), IX. 
(jazykohltanové), ale nejvíce X. (bloudivé) párem mozkových nervů a z míchy předními kořeny křížových 
segmentů. 

Sympaticus 

– ergotropní soustava – podpora katabolických pochodů. 

Parasympaticus 

– telotropní soustava – podpora pochodů anabolických

 
276. Soustava žláz s vnitřní sekrecí, význam a příklady u člověka a bezobratlých Žlázy s vnitřní sekrecí (endokrinní) jsou spolu s nervovou soustavou důležitou složkou tzv. neurohumorální 
regulace homeostázy organizmů.  
Výměsky endokrinních žláz (inkrety, hormony), jsou vylučovány do oběhu tělních tekutin a teprve následně 
ovlivňují cílové buněčné systémy nebo orgány. Čím jednodušší je tělesná organizace živočicha, tím obtížnější je 
odlišit sekreci vnitřní od sekrece vnější. Postupující redukcí úrovně organizovanosti dostaneme se až ke 
tkáňovým hormonům, kde dochází ke vzájemnému ovlivňování jednotlivých tkání sousedních, a kde tedy inkrety 
již nelze odlišit od sekretů. Podobně i nervová regulace děje se nejen ovlivňováním sekreční činnosti 
endokrinních žláz nervovou soustavou, ale v řadě případů jsou neurony samy zdrojem látek, jejich působení má 
hormonální charakter. V takových případech se hovoří o neurosekreci.