hudebni_nastroje

- základní rozdíl od starých viol

- tělo se skládá ze 2 desek (horní a spodní)

- v horní desce jsou vyřezané otvory - tzv.efa, vypadají nejenom efektně, ale plní i praktickou funkci

- kdyby efa nebyla, housle téměř neuslyšíme - zvuk by byl podstatně jiný

- tělo nástroje je přirozená ozvučnicová skříň, v které zvuk struny rezonuje

d) luby - pásek dřeva, kterým jsou obě desky spojeny

e) kobylka - jsou přes ni napjaté struny (struny kmitají od kobylky do vrchu hmatníku)

f) struník - jednotlivé struny jsou zde přidělány

g) malinké dolaďovací kolíky

h) podbradník

i) smyčec - slouží k tomu, aby se struna rozkmitala

j) špička, žabka (při hraní)

- značí se do not – frázování

- dřevěná část, napnuté žíně, vypínací šroubek, kterým když se hýbe, tak se žabka posunuje a dochází k napětí, vypětí strun

k) duše - pomáhá přenést zvuk od kobylky do zadní desky, z akustických důvodů důležitá

l) houslař - podle něho se určuje cena houslí

m) kalafuna - aby to hůř klouzalo (z důvodu lepších zvukových vlastností), z pryskyřice

n) sordinka = dusítko - zařízení, které ztiší zvuky, změna alikvotních tónů

- základem houslové hry je jednohlas, každou výšku tónu si musí hráč tvořit sám

- housle mají 4 struny (každá ze strun je o trošku tenčí, zní jinak po naladění); důležité jsou tóny, na kterých jsou naladěny (na kvintě-g,d,a1,e2)

- mezi 2 strunami se interval kvinty vyplňuje akcí hmatníku

- tvorba tónů dochází zkracováním struny

- každá ze strun má trošku jinou barvu, pokud hráč přechází ze struny na struny - barva se mění

- pokud autor chce, může napsat sull = struna

- nejnižší struna má výrazný sonorní zvuk, dvě prostřední méně výrazné, poslední výrazná

- způsob hry tahem smyčce, pizzicato (pizz) = vybrnkávání - v orchestrální hře, kvůli barevnému odlišení - flažolety - vznik dotyk jen prstem, ke chvění dochází jinak, slabší zvuk, efektnější a jemnější, neužívají se moc často, ale jsou hezké v orchestrální hře

- je možné hrát i akordy s určitým omezením, dvojzvuky (daleko od sebe) jsou bezproblémové

- můžeme hrát i více zvuky - naznačíme to a posluchač si ho povědomě domýšlí = lomené akordy - hráč přejede přes všechny 4 struny, ale zůstane viset na těch horních dvou; tím, že zazněly ty předtím, tak si to posluchač domyslí

- hezkým efektem je střídání lomených akordů - v baroku

Druhy smyků

- způsob jakým se táhne, dělá charakter zvuku

- u klavíru legato, staccato apod.

1) akce levé ruky je totožná s akcí pravé ruky - na každý tón mění směr smyku = détašé

2) přibližují se našemu staccatu

3) skákavé staccato

4) virtuosní

5) spiccato - „staccato“

6) tremollo - rychlé střídání jednoho nebo 2 tónů détašé nebo legatovým smykem

7) obrácením smyčce - col legno- používal to Bartók v 1. pol. 20. st.