hudebni_nastroje

- jeden z nejstarších nástrojů - nástroje, které jsou vyobrazeny, jsou staré kolem 5000 let v sumerských hrobkách

- je „královský“ kvůli majestátnímu vzhledu, ale co se týče zvuku, tak není moc průrazný

- je dosti těžkopádný, je to nástroj diatonický (můžeme zahrát všechny tóny a stupnice, ale jen 7 tónů) - např. naladíme si stupnici D dur, ale k tomu, abychom mohli zahrát HES, tak musíme tu strunu H snížit, o to H přijdeme

- problém: struny, které jsou natažené vedle sebe → není zde moc orientace (skok o 2 oktávy) → proto má harfa barevně odlišené struny (červená, modrá)

- základní tónina ladění je CES dur

- chceme-li změnit stupnici, měníme tón ve stupnici, všechna CES mají 1 pedál

→ tzn. harfa má 7 pedálů (ke každému tónu jeden)

- stupnici můžeme měnit následujícím způsobem: hráčka sešlápne a zaskočí do zářezu, kde je napevno a všechny CES změní na C (může sešlápnout jinak a má CIS)

- tóny se přelaďují způsobem, že Z nižšího ladění, dáváme vyšší

- háčková harfa - každá struna má pedál (páčku, háček) a používá se to ve Francii, podílel se na tom český hudební skladatel Krumpholtz

- na harfu hrávají většinou dámy, lépe u toho vypadají, hrají v šatech bez ramínek, z důvodu, jelikož rozeznívá struny - harfa se tlumí tím, že dá ruce k sobě (funguje to jako pedál u klavíru)

- tatínek Dády Patrasové byl nejznámější hráč na harfu

- přelaďování pedály - většinou to přidává pazvuk (musíme víc natáhnout struny)

- potřebuje 1 takt pauzu (mezitím si přehodí dva pedály) a pak může pokračovat (při hraní např. melodických stupnic)

- psát pro harfu je velmi složité, a tak si hráči své harfové party upravují

- v orchestru se používá jedna, někdy dvě

4. KLAVÍR

- od harfy je nástrojem relativně mladým, patří mezi nejmladší kolem r. 1700

- klávesové nástroje, které byly, měly handicap (nebyl příliš dynamický), hrálo to pořád stejně (nereagoval na úhozy) → vznik italského pianoforte (může se na něho hrát p i f)

- první nástroje měly jiné spektrum alikvotních tónů (posíleny vyšší alikvóty, spousta pazvuků, rachot kladívek) → následné odbourání pazvuků

- funguje následujícím způsobem: na konci od klávesy jde táhlo, v momentě kdy ji stiskneme, tak páka jde nahoru a uhodí do mechanismu, na jehož konci je kladívko (podle toho jak páka uhodí, podle toho kladívko rychle vyletí do struny - ovládá se dynamika)

- moderní klavíry od 19. st., v 19. st. jsou 2 vývojové větve klavíru:

a) starší nástroje, které mají tzv. Vídeňskou mechaniku

b) modernější nástroje, které mají Anglickou mechaniku

a) Vídeňská mechanika

- vývojově starší

- klavír je jinak konstruován - když ho otevřeme, tak máme přes všechny struny dlouhý černý rám a když ho stiskneme, tak se pedál zvedne

- klavír má jiný povrch kladívek, které bouchají do strun