Mezinarodni-vztahy

1947 – tzv. Malý únor v SR – představitelé Demokratické strany obviněni, že připravují převrat – byli tak zkompromitováni a museli odstoupit a uvolnit pozice tzv. nestraníkům – v čele sboru pověreníkov byl Gustav Husák ? SR se stává levicovým státem

1948 – protest proti ději na Ministerstvu vnitra – část vlády chtěla podat demisi, což mělo vést ke vzniku úřednické vlády a komunisté tak měli být vyřazeni – nepodařilo se to

Beneš podává demisi a nedlouho poté umírá

Beneš po přijetí mnichovského diktátu 5. října 1938 abdikoval a 22. října 1938 odletěl pravidelnou leteckou linkou nejdříve do Velké Británie, později odcestoval do Spojených států amerických, kde přednášel na univerzitě v Chicagu. V roce 1939 přesídlil do Londýna, kde vytvořil tzv. exilovou státní reprezentaci a přebral funkci exilového československého prezidenta. Po okupaci Česko-Slovenska a vyhlášení Slovenského státu v březnu 1939 prohlásil Mnichovský diktát za neplatný a zaslal protest proti německé okupaci Čech a Moravy vládám hlavních evropských mocností i USA. Během války dosáhl uznání exilové vlády u všech spojenců. V prosinci 1943 uzavřel v Moskvě novou spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem. Také tam začal jednat s československými komunisty o poválečné podobě Československa.

Stručný historický úvod: 29. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda, 14. března 1939 se na Hitlerův rozkaz osamostatnilo Slovensko a Hitler následujícího dne připojil zbytek (Čechy a Moravu) jako Protektorát Čechy a Morava. Co nacisté zlikvidovat nemohli, to byl zahraniční odboj. Ten se posléze soustředil do dvou center - do Londýna a do Moskvy. Celkově nebyla československá emigrace příliš početná, i tak se však podařilo prezidentu Benešovi po mnohých peripetiích v Londýně vytvořit jak exilovou vládu, tak čtyřicetičlennou Státní radu jako poradní sbor prozatímního zřízení ČSR, kterou on sám jako prezident republiky jmenoval vždy na dobu jednoho roku. Beneš sestavil a jmenoval vládu i Státní radu a s odvoláním na událost po mnichovském diktátu se prohlásil legálním prezidentem. Bylo před nimi hodně práce: dosáhnout pro exilové Československo uznání mocností antihitlerovské koalice, usilovat po vítězné válce o spojení českých zemí, Slovenska a Podkarpatské Rusi v Československou republiku v předmnichovských hranicích, vyrovnat se se sudetskými Němci, Slováky a Maďary, vytvořit nový právní řád, nové správní orgány a mnoho dalších nezbytností.

Benešova cesta do Moskvy: Benešovi bylo jasné, že pro budoucí vývoj Československa je nutný poválečný odsun Němců a Maďarů. Francie a velká Británie byly však zpočátku proti. Sovětská vláda s myšlenkou transferu souhlasila, proto také Beneš podnikl v prosinci roku 1943 cestu do Moskvy.

Beneš jednal v Moskvě s nejvyššími sovětskými činiteli, včetně Stalina a také s představiteli našich komunistů. V základních věcech se Beneš a komunisté shodovali - je potřeba vysídlit z vlasti německý živel a postarat se o obnovení demokracie v republice.