Mezinarodni-vztahy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Košický vládní program: K tomu, aby se Benešův koncept mohl po válce realizovat, bylo zapotřebí zpracovat jeho náměty v ucelený program. Realizaci revolučního programu umožnil vznik tzv. Národní fronty. Byl to blok tří socialistických a jedné nesocialistické strany v českých zemích a dvou stran slovenských. Tyto politické strany vytvořily po obtížných jednáních v exilu první československou vládu, která přirozeně nebyla volená. 5. dubna se v Košicích sešla na své první schůzi československá vláda a projednávala komunistický návrh programu. Nakonec přes mnohé protesty návrh schválila. Ten pak vešel ve známost jako Košický vládní program. Vláda v něm vyjádřila „neskonalou vděčnost českého a slovenského národa k Sovětskému svazu a bude pokládat za neochvějnou vůdčí linii československé zahraniční politiky nejtěsnější spojenectví s vítěznou slovanskou velmocí na Východě.“ Naše zahraniční orientace se tedy přesměrovala na východ.
Pokud jde o vztah k německému a maďarskému obyvatelstvu je vládní program poněkud zdrženlivý. Říká se zde pouze, že strašné zkušenosti nutí Československo k hlubokému a trvalému zásahu. Hovoří se zde však již o konfiskaci půdy nepřátel a zrádců a její rozdělení mezi drobný, zemědělský lid. Košický vládní program proklamoval základní revoluční změny v obnovené republice. Vládní program předpokládal doplnění revoluční legislativou. Tou byly politické dekrety prezidenta republiky.
Československo v letech 1945 - 1949 (dekrety, volby, únor, ústava,…).
Na jaře 1945 Beneš odcestoval přes Moskvu na osvobozené území republiky; v dubnu ve slovenských Košicích jmenoval první poválečnou vládu, 16. května přijel do Prahy. 28. října byl potvrzen ve funkci prezidenta a následně znovu zvolen 19. června 1946.
Po dobu okupace a neexistence parlamentu vydávala exilová vláda prezidentské dekrety, jež Beneš jako nejvyšší činitel podepisoval a po němž jsou často nepřesně nazývány jako „Benešovy dekrety“. Poválečné dekrety, kterými se upravovala konfiskace majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů jsou dodnes kontroverzní.
Na další podobu vývoje Československa významně zapůsobily parlamentní volby 26. května 1946, jejich výsledky a důsledky. V českých zemích i celostátně zvítězila komunistická strana (získala téměř 40% hlasů). Těžila z poválečných socializačních představ a nálad a pronikla i do českých středních vrstev a na venkov. Za ní se umístili národní socialisté, pak lidová strana a čtvrtou stranou v českých zemích byli sociální demokraté. Na Slovensku se daleko nejsilnější strana stala Demokratická strana s dvěma třetinami hlasů. Komunisté získali třetinu voličů. Dvě nové strany, vzniklé nedlouho před volbami, Strana svobody a Strana práce (vlastně sociální demokracie) zůstaly bezvýznamnými. Demokratické straně pomohla k výraznému úspěchu dohoda s katolickou církví, která měla na Slovensku rozsáhlý vliv. Zdejší volební neúspěch se komunisté zanedlouho snažili odčinit mimoparlamentními způsoby. Zahájili útok proti Demokratické straně se záměrem rozbít ji a zničit. Za cíl si dali získat v příštích volbách „většinu“ v celém státě, tedy plně ho ovládnout.