Psychologie - rozšířenější varianta

1. Předmět psychologie. Hlavní přístupy ke studiu psychiky: biologický (fyziologický), behavioristický, psychodynamický, fenomenologický, přístup tvarové psychologie, kognitivní přístup.

Psychologie (řec. psyché a logos) : Věda o duševním životě člověka. Zkoumá způsoby jeho chování, poznává stavy jeho vědomí, citové stavy a zážitky. Psychologie se snaží odhalit a formulovat zákony těchto jevů a navíc zjistit, jak vznikly, aby se případně daly ovlivňovat a měnit. Některé definice uvádějí, že jde o vědecké studium chování a duševní činnosti. Zabývá se psychickým životem od početí po zánik.

Psychika je duševní dění. Představuje nejvyšší formu regulace a autoregulace člověka. Základní funkcí psychiky je adaptace na životní prostředí a to ve smyslu pasivního přizpůsobení se a ve smyslu přizpůsobování prostředí potřebám člověka.

Jako věda existuje psychologie něco přes sto let. Až do 19. století neexistovala samostatně (vyvíjela se na pomezí řady oborů jako jsou filozofie, sociologie, biologie, medicína). Nedává definitivní odpovědi na otázky, které jsou jí kladeny. Skládá se z hypotéz, které se musí neustále přezkušovat na skutečnosti. Teorie platí do té doby, než jsou falzifikovány.

Kořeny moderní psychologie lze sledovat od 4./5. století před Kristem. Velcí řečtí filozofové (Sokrates, Platón, Aristoteles) formulovali základní otázky týkající se duševního života (např.: Vnímají lidé správně realitu? – Platónova jeskyně; Co je to vědomí?..). Tyto otázky mají co dočinění s podstatou našeho myšlení a duševních procesů – předchůdci kognitivního přístupu. Založen na introspekci.

Hippokrates je obvykle považován za otce lékařství. Učinil velice důležitá zjištění, která se týkají řízení jednotlivých orgánů těla mozkem. Tím položil základy moderního postoje k fyziologii a k biologickému přístupu v psychologii.

Základy vědecké psychologie byly položeny v druhé polovině 19. století (1879 - 1. psychologická laboratoř v Lipsku W. Wundta). Ústřední myšlenkou těchto základů byl názor, že myšlení a chování mohou být předmětem vědecké analýzy.

Vymezení předmětu psychologie mělo 3 fáze vývoje:

I. fáze vývoje se za předmět studia považuje duše. Za hlavní znaky této fáze lze uvést tyto:

1. Psycholog. existovala v úzké souvislosti s filosofií

2. Duše byla viděna jako složitý útvar s jednotlivými částmi: živočišné, rostlinné, rozumové - ta je nadřízena a vystihuje specific. způsob prožívání a chování lidí (převzato od Aristotela, spis O duši)

3. Otázkou bylo, kde je sídlo duše, jaký je vztah mezi tělem a duší

4. Starověká psychol. podávala souhrnný obraz o duši, tím koncipovala psychol. pojmosloví

5. V řeckém jazyku bylo napsáno 1. nejucelenější dílo (výstižné metafory a přirovnání)