Psychologie - rozšířenější varianta

II. fáze vývoje předmětu psychologie vystřídala katolicky interpretovanou psychologii Aristotelovu. Tomáš Akvinský navázal na A. soustavu pojmů a zavedl do filosofie řadu nových potřeb( např.psychol. učení o svobodné vůli). Je příkladem myšlení feudál. společnosti (vyšší a nižší city, přeceňování poznáv. procesů).

René Descartes zavedl pojem "vědomí". Za zdroj i kritérium poznání považoval rozum („Cogito ergo sum“).

III. fáze - je kladen důraz na nevědomí, které se používá pro vysvětlení chování a prožívání.

Teoretické disciplíny: základní (obecná, psychopatologie,

vývojová, osobnosti…)

speciální (sociální, …)

Aplikované disciplíny (klinická, poradenská, soudní,

pedagogická, psychodiagnostika, školní p.…)

Obecná psychologie – zabývá se základními jevy a procesy duševního života

Sociální p. – zabývá se změnami psychiky a chování člověka pod vlivem různých sociálních

podmínek

Vývojová – zabývá se psychickým vývojem člověka v historickém kontextu (fylogeneze) a

osobním kontextu od početí po smrt (ontogeneze)

Klinická – zabývá se psychologickými aspekty různých terapeutických technik, v reálném

prostředí diagnostikují, léčí

Pedagogická – zabývá se psychologickým zkoumáním pedagogické praxe

Osobnosti – zaměřuje se na rozdíly mezi jedinci

Experimentální – užívá experimentální metody ke studiu reakcí lidí a zvířat (např. na

senzorické podněty, emoční reakce)

Moderní přístupy v psychologii: pozor, jsou odlišné od těch původních, mají v nich jen své

kořeny!

Biologický: snaží se dát do souvislosti vnější chování s chemickými a elektrickými událostmi, které se odehrávají uvnitř těla, především v nervové soustavě, v mozku. Tento přístup se snaží specifikovat neurobiologické procesy, které jsou podkladem pro duševní činnost a chování.

Behaviorální přístup: je zkoumáno jedincovo chování (spíš než mozek a jeho nerv.systém). Watson tvrdí, že objektivní vědecké zkoumání v psychologii je možné pouze pomocí studia toho, co lidé dělají. Psychologie podnět – reakce (P – S) je jednou z větví tohoto přístupu.

Kognitivní p.: zabývá se duševními procesy jako je vnímání, zapamatování, úsudek, rozhodování… Tvrdí, že organismus může plně rozumět tomu, co dělá pouze prostřednictvím studia duševních procesů. Duš. procesy můžeme zkoumat, zaměříme-li se na sledování specifického chování, které interpretujeme z hlediska duševních procesů.

Psychoanalytický p.: mnoho z našeho chování má kořeny v nevědomí. Lidé jsou nuceni vlivem společnosti ovládat svoje pudy (S: Freud).

Fenomenologický p.: zaměřuje se výlučně na subjektivní zkušenost. Zabývá se osobním pohledem jedince na událost, vnitřním prožíváním, zážitky jednotlivce. Některé teorie jsou nazývány humanistické.