SZZ Psychologie

možnosti psychologického a pedagogického korektivního ovlivnění. /151 

 
30.  Syndrom  ADHD.  Lehká  mozková  dysfunkce.  Příčiny,  symptomatologie,  vývoj,  vliv  na 

školní výkon, zásady specifického přístupu učitele a rodiče k dítěti s LMD.   Organicita  v 
chování, řeči a kresbě. /157 

4 

1.  Předmět  psychologie.  Hlavní  přístupy  ke  studiu  psychiky:  biologický  (fyziologický),  
behavioristický,  psychodynamický,  fenomenologický,  přístup  tvarové  psychologie,  kognitivní 
přístup.  
Psychologie je empirická přírodně - společenská věda o člověku.  
Slovo psychologie má původ v řečtině (psyché – duše, logos – rozum). 
Psychologie byla původně součástí filozofie, jako samostatná věda se začala vyčleňovat ve 2. pol. 19. 
stol. Za jejího zakladatele je považován německý psycholog  Wilhelm Wund, který r.1879 založil 1. 
psychologickou laboratoř na světě (v Lipsku). 
 
Jejím předmětem je prožívání a chování jedince.  
 
Prožívání  –  je  souhrnným  označením  všech  vnitřních  subjektivních  psychických  procesů  a  stavů 
(např. vjemy, představy, emoce, procesy řešení problému, rozhodování, vybavování z paměti apod.) 
Člověk si psychické procesy a stavy uvědomuje jen do určité míry, proto můžeme rozlišit  vědomé a 
nevědomé prožívání. 
Prožívání  se  projevuje  navenek  v chování  člověka  (např.  výraz  emocí),  ve  slovních  projevech  a 
výpovědích.  
 
Chování  –  je  souborem  vnějších  projevů  člověka,  (které  jsou  zpracováním  a  vyjádřením  vnitřní 
situace člověka).  
Je  to  jakákoliv  lidská  tělesná  aktivita,  kterou  lze  pozorovat,  zaznamenávat  nebo  měřit.  Chování 
zahrnuje  mimiku  a  gestikulaci  (např.  projevující  radost,  překvapení,  rozmrzelost  apod.)  vegetativní 
reakce  (zblednutí,  zčervenání,  změny  v dýchání,  zvýšení  krevního  tlaku,  tepové  frekvence,  pocení 
atd.)  Patří  sem  také  řeč.  (Chování  lze  dělit  také  na  verbální  a  neverbální.  Řečové  projevy  si 
uvědomujeme a řídíme je, zatímco neverbální chování si často neuvědomujeme, je mimovolní.) 
 
Osobnost  člověka  je  však  mnohem  více  než  proces  chování  a  prožívání  –  k poznání  osobnosti  je 
nezbytné  zkoumat  tyto  procesy  v dalších  souvislostech.  Chování  a  prožívání  jsou  vždy  projevem 
osobnosti  určitého  člověka  s jeho  individuálními  vlastnostmi  a  dispozicemi  ve  vzájemném  působení 
s prostředím.