ZÁPISKY

Eleaté

Významnou filosofickou školou, která přímo a záměrně reagovala na Hérakleitovo myšlení, byla škola elejská. Založil ji Parmenidés,který je v dějinách filosofie velmi ceněn. Německý filosof Hegel dokonce tvrdí, že až Parmenidés je tím opravdovým prvním filosofem, který se oprostil od všech nefilosofických představ a mínění. Jeho žáci jistým způsobem na svého učitele navazovali nebo vysvětlovali jeho koncepci.

Nejvýznamněji tedy z elejských přispěl do dějin evropského myšlení Parmenidés (kolem 540-470 př.n.l.).

Parmenidés na své cestě za pravdou opouští smyslové poznání, které ho připoutává k přírodě (ta podléhá změnám, tj. může být i nebýt). Parmenidova filosofie tak svým způsobem neguje hérakleitovské tvrzení, že vše, co existuje, podléhá neustálým změnám, které jsou zapříčiněny neustálým bojem protikladů. Jak již bylo řečeno v části této kapitoly věnované Hérakleitovi, základními protiklady v každé věci i člověku jsou protiklady život a smrt. Věc zároveň existuje i neexistuje, člověk je zároveň živý i mrtvý.

Parmenidés nás nabádá, abychom k tvrzení, že věc zároveň existuje a neexistuje důsledně přistoupili z pohledu rozumu. Rozum nás poučuje o tom, že je nelogické připustit existenci bytí a nebytí zároveň, tedy aby věc zároveň existovala a neexistovala.Stejně tak striktně přistupuje k tvrzení, že věci i lidé vznikají a zanikají. Vznikání můžeme charakterizovat jako pohyb od neexistence k existenci (věc neexistuje a potom po vzniku existuje). Zanikání můžeme charakterizovat jako pohyb od existence k neexistenci (věc existuje a potom po zániku neexistuje). To je podle Parmenida logicky sporné. Závěr je tedy pouze jediný: Skutečně (podle rozumu) existuje jediné-bytí-s vlastnostmi, které plynou z jeho existence: je jediným, neměnným, nedělitelným a stejnorodým. Nikdy nevzniká ani nezaniká, pouze je. Nelze ho dělitna menší části, protože je celé a nenarušitelé. Nelze v něm rozeznat žádné části, protože žádné nemá. Parmenidés všechna svá tvrzení staví na východisku, které mu odhalila bohyně při jeho noční návštěvě: že o čem nelze bezrozporně myslet, neexistuje. Je pravda, že právě jakýkoliv pohyb neboli změna je ve své podstatě založena na logické rozpornosti.

Elejské učení dovršil Zénón (490-430 př.n.l.), který dokazuje pravdivost Parmenidova tvrzení o existenci jediného bytí a neexistenci pohybu tzv. aporiemi (nesnázemi, do nichž se člověk dostane, předpokládá-li reálnost pohybu). Zénón dokázal ve svých aporiích (paradoxech týkajících se pohybu) nejen, že měnící se svět nemá nic společného se skutečností, ale dokonce že sama koncepce změny není možná.

Uveďme dva ze Zénónových důkazů proti existenci pohybu, v nichž je dokumentováno, do jakých neřešitelných rozporů se dostaneme, předpokládáme-li existenci pohybu (v následných příkladech jako translaci-tedy pohybu z místa na místo). První důkaz je nazván dichotomií, druhý Achillés želvu nedohoní.