ZÁPISKY

Abychom nepodlehli názoru, že se člověk ke kladení filosofických otázek dostane pouze v tragických situacích, autorka textu předkládá ještě jednu cestu, která je dokonce spojena s pocity klidu, přátelství. Tuto cestu nazvěme filosofování. Jak takové filosofování může vypadat? Představme si následující situaci:

Sedíte s přáteli a povídáte si o tom, co a jak se ve Vašem malém či tom velkém světě děje. A najednou se dostanete do fáze že se snažíte proniknout do podstat sledovaných problémů, kladete si další a další otázky, které jsou obecnější…a nakonec až ty téměř nejobecnější. A to jsou ty, které bychom mohli označit jako otázky filosofické. Pokud máte zájem se dozvědět, které to jsou, čtěte dále.

Nahlédneme-li do učebnic dějin filosofie či do děl slavných i méně slavných filosofů, možná s překvapením zjistíme, že tito slavní mužové si kladli otázky, které si v určité životní situaci (viz cesty k filosofii) klade mnohý z nás. Filosofové však pracují s čistou racionalitou, nehledají „praktické“ výsledky svých teoretických úvah a vůbec jim nevadí, že na některou ze svých otázek nenaleznou odpověď. To však není důvodem k pocitu méněcennosti či panického útěku od otázek, které nás mnohdy trápí. Nevadí, že nejsme filosofy, že naší doménou není filosofie, pro obyčejného člověka je důležité, že je schopen takzvaného filosofování. I to je zajisté projevem toho, co Aristotelés nazývá Homo metaphysicus. Právě filosofické tázání (možná i ve formě filosofování) je důkazem probuzení člověka metafysického v každém z nás.

Bylo by možno uvést mnoho takových otázek, vyberme však ty z nich, které nalezneme poměrně často ve filosofických spisech, i když precizněji formulované a jistě precizněji uspořádané.

Otázky filosofické

My se naše tázání pokusíme rozdělit dle obecnosti filosofických otázek na otázky méně obecné a otázky obecné až nejobecnější:

Otázky méně obecné :
-Co je dobro a zlo?
-Co je pravda, nepravda a lež?
-Co je zločin a má vždy následovat trest?
-Co je krása a ošklivost?
-Co je láska a nenávist?
Uvedené otázky si klademe často v procesu filosofování (viz výše).

Otázky obecné až nejobecnější vztahující se k pojmu svět:
-Co je svět?
-Odkud je svět?
-Co je podstatou světa?
-Je svět poznatelný?
-Je svět takový, jaký se mi jeví ve smyslovém poznání?
-Je (existuje) vůbec svět?

Otázky obecné až nejobecnější vztahující se k pojmu já:
-Co je já?
-Jaký smysl má můj život?
-Je(existuje) vůbec já?

Nejobecnější otázka:
-Co je existence?

Otázky obecné si kladou převážně filosofové, ve filosofování se k nim dostáváme výjimečně.

Vrstva filosofie a vrstva filosofování se tedy prolíná kladením mnohdy podobných otázek. Proto je pro člověka podnětné, aby využil dostupné literatury k hledání inspirace ke své možné odpovědi na naléhavé otázky, popřípadě inspiraci ke své konfrontaci s nimi. Ještě jeden filosofický impuls pro sféru filosofování je velmi podnětný. Je to nezbytná metoda, která je průvodkyní mnohých filosofů-skepse(pochybování). Tou by měl projít každý náš předpoklad i tvrzení, a to nejen týkající se našeho filosofování. U ní však rozumný člověk nezůstává. Po skeptické zkoušce by to, co skepsí projde jako nezpochybnitelné, mělo být konstruktivně rozvinuto.