ZÁPISKY

Počátek intelektuální produkce antické společnosti, kterou můžeme označit za filosofii ve smyslu uvedeném v prvním tématu Filosofie a filosofování, nalezneme asi v 7. století př. n. l. První filosofové jistým způsobem reagují na způsob pohledu na svět a jeho výklad, který nazýváme mytologií. Mýtus však velmi silně omezuje šířku i hloubku lidského tázání, protože „dovoluje“ klást si pouze takové otázky, na něž mýtus apriori (to znamená ještě před jejich vyslovením) odpovídá skrze moudrý příběh, který je součástí souboru mýtů, podle něhož mýtičtí lidé vysvětlují svět. Např. Řekové ve starých řeckých bájích a pověstech nebo Židé ve Starém zákonu biblickém.

Filosofové, kteří se považovali za milovníky moudrosti a lovce pravdy, si zpočátku pokládají stejné otázky, které stojí na prvním místě Hésiodovy Theogonie (skupiny seřazených mýtů, které se zabývají původem bohů) - otázky po původu a podstatě racionálního řádu světa, jenž řídí svět přírody, eventuelně i svět lidí, ten, který je člověkem neovlivnitelný. Mytologický alegorický výklad a odpověď jim však již nestačí. Proto se snaží přinést sobě a někteří i jiným možnost odpovědi jiné, tu kterou nalézají v nejkrajnější hlubině své duše, svého rozumu.

Milétští filosofové

První antičtí myslitelé, které by bylo možno označit za filosofy (v době jejich života ještě toto slovo nebylo vytvořeno), žili v Milétu v Malé Asii. O hlavním představiteli této skupiny filosofů Thaletovi (624-545 př. n. l.) jsme již slyšeli v prvním tématu. Je to ten, který při noční procházce po své zahradě spadl do jámy.

Tento všestranně nadaný muž se zapsal do dějin svými významnými objevy v matematice (vzpomeňte si na Thaletovu větu), astronomii, ale zejména ve filosofii. Thalés při svém pozorování hvězdné oblohy přišel k závěru, že na obloze mohou existovat souhvězdí, která nikdy nikdo neviděl. V době, kdy lidé mysleli, že existuje pouze to, co vnímají svými smysly (vidí, slyší…), jeto myšlenka vpravdě revoluční. Druhý revoluční objev postavil do centra své filosofie. Při pozorování světa(zrakem, sluchem, hmatem, čichem a chutí) ho napadlo, zda věci jsou opravdu takové, jak je vidíme. Vidíme a chutnáme červené sladké jablko. Je jeho podstatou sladkost nebo červenost? Když nahnije, je hnědé, může též zhořknout.Tak probírá Thalés postupně věci světa a nakonec přichází k závěru, že smysly nás k pravdivému poznání nepřivedou, nepřivedou nás k odpovědi na otázku, čím skutečně věci jsou. K tomu nás vede jedině rozum. Ten Thaletovi odpovídá: Vše je voda (řecky hydór)-vše vzniká z vody, existuje sice jako např. červené jablko, ale ve své podstatě je to pořád voda, až zanikne, stane se zase vodou. Ale nepředstavujme si, že tou vodou myslí nějakou vodu tohoto světa (např. vodu v řece Svratce). Je to voda tak trochu božská či oduševnělá.