ZÁPISKY

Proto všechny věci vznikají a celou dobu své existence se mění. Podstatou změny je neustálý boj protikladů, protikladných dvojic je v každé věci i v člověku nekonečně mnoho. Bez nich a jejich boje lidé ani věci nemohou existovat. Pokud v boji jeden z protikladů zvítězí, věc zanikne a okamžitě vznikne nová věc, která má charakter vítězného protikladu. Ovšem i tato nová věc je nabita bojujícími protiklady…A tak se neustále vše pohybuje v kruhu vznikání a zanikání. Základní dvojicí protikladů je boj života a smrti. Věc zároveň existuje i neexistuje, člověk je zároveň živý i mrtvý. Jedinou cestu, kterou po svém narození nastoupíme, je cesta ke smrti. Pokud v boji života a smrti vítězí život, žijeme, pokud zvítězí smrt, zemřeme. Šupiny odumřelé kůže či vypadané vlasy jsou vlastně „naše mrtvoly“.

A tak lze vyložit údajný Hérakleitův výrok, že „nevstoupíš dvakrát do téže řeky“. Řeka i ten, kdo znovu vstupuje, jsou již dávno něčím jiným než poprvé. Na tomto místě zkusme společně vzpomenout, co bylo řečeno na začátku: že naše smysly nás klamou a nemohou nám ukázat svět, jaký je. Zdá se nám na základě zraku, sluchu…, že věci jsou pořád stejné. Dům, v němž bydlím, je celá léta stejný. Je to omyl smyslů! I ten zdánlivě totožný a neměnný dům se pořád mění. Pokud to pochopíme, a na to musíme jít pomocí rozumu, nebudeme překvapeni, když jednou po svém návratu objevíme, že nám pukla zeď nebo se nám rozpadla střecha. Doporučujeme s tím počítat a odkládat si úspory za uvedeným účelem. Jak praktické pro život lidský!

S uvedenou dynamikou souvisí další Hérakleitova pro život prospěšná a aplikovatelná myšlenka-relativismus. Hérakleitos prohlašuje, že určitá věc či situace může být chápána či pociťována jinak u dvou lidí nebo u téhož člověka v jiné životní situaci. Lépe než rozbor poslouží citát z Hérakleita:

„Vepři se myjí bahnem a drůbež popelem.“ Pokuste se představit sami sebe namazané bahnem nebo obalené v popelu. Budete se zajisté cítit spíše špinaví než umytí.

I přes myšlenku neustálé proměnlivosti světa však lze nalézt něco, co podléhat změně nemůže. Je to řád světa, logos, základní „zákon“ nutnosti změn, a snad i v určitém slova smyslu oheň - ten přes všechny své nepřetržité změny zůstává ohněm a nemění se v něco jiného. Vždyť nic mimo ohně neexistuje a existovat nemůže. Hérakleitova filosofie vyprovokovala četné další myslitele k různým reakcím, od těch naprosto pozitivních (např. Hegela na začátku 19. století) až po odmítavé (např. Elejší myslitelé). Hérakleitův základní pojem Logos jako princip, podle něhož se vše řídí, se objevuje v jisté transformaci v křesťanské filosofii v osobě Ježíše Krista, dokonce v novověké filosofii a vědě (cca od 17. století) jako zákonitost světa opřená o objektivní přírodní zákony(gravitační, pohybové…).