ZÁPISKY

Tak Thalés učinil první krok od mýtu k Logu. Slovo Logos sice začal používat až Hérakleitos (viz níže), ale již zde lze popsat uvedenou cestu k Logu:

-Je to cesta, která nahrazuje výklad světa pomocí mýtu (s ním je člověk svázán pouze vírou) filosofií(preferuje poznání světa pomocí rozumu).

-Je to cesta, která hledá a někdy i nalézá princip, který uspořádává původní chaos v řád (řecky Kosmos) a tento svět sjednocuje.

-Je to cesta, která nalézá princip, podle něhož se vše ve světě dějea kterému se nemohou vyhnout ani bohové. Člověk ho však svým rozumem může alespoň částečně pochopit. Tímto principem je samotný Logos.

Hérakleitos z Efesu

Hérakleitos z Efesu ( 540 - 48O př. n. l.)

Hledáme-li však myslitele, který jednoznačně uskutečnil všechny uvedené kroky od mýtu k Logu, nalézáme jej v osobnosti Hérakleitově. Hérakleitos je považován za jednoho z těch nejstarších a určitě pro dějiny lidstva nejvlivnějších filosofů. Hérakleitos byl a doposud je označován temným filosofem, a to pro nesnadnou pochopitelnost svých myšlenek (Sókratés údajně prohlásil, že by potřeboval délského potápěče, aby Hérakleitovu knihu pochopil), možná i svou nejednoznačnost.

Hérakleitos začíná svou filosofii hledáním sebe samého, které je však i prohledáváním sebe samého. Nalézá sebe sama ponořením se do nejtemnější hlubiny své duše, rozumu. Zde však pochopí i základní principy světa, v němž žijeme. V hlubině své duše nalézá logos, tedy rozum, pomocí něhož může poodhalit tajemství světa. Jeho rozum chápe sebe sama za součást světového rozumu, nadindividuálního Logu (Rozumu), který vládne světu. Podle tohoto Logu se na světě všechno řídí. Logos ovládá naše životy, dokonce i bohové jsou mu podřízeni. Můžeme to chápat i v tom smyslu, že Hérakleitos nahradil mýtický osud, podle něhož se vše řídilo, racionálním principem Logem (Rozumem). Ten má v podstatě stejnou účinnost. Rozdílů mezi Logem a osudem je mnoho. Nebudeme analyzovat všechny, pouze vybereme jeden, který se vztahuje k lidské výjimečnosti: člověk je jediným tvorem, který může (pokud se ovšem vzdělává ve filosofii) poznat tu nejvyšší pravdu. Jeho rozum je totiž součástí světového Rozumu.

Důležité je slovo může. Většině lidí jejich rozum pracuje naprosto chaoticky, protože jsou nevzdělaní ve filosofii a v zajetí smyslů. Neumějí používat správným způsobem svůj rozum. Jsou přesvědčeni, že je svět takový, jaký se jim ukazuje skrze smysly (to co vidí, slyší…). Jedině filosof svým rozumem pochopí pravdu. U Hérakleita je problémem to, že za jediného takového považuje sebe sama. Jedině on se vzbudí ze zajetí smyslů, ostatní lidé ani jiní filosofové nikoliv. Tak Hérakleitův rozum zjistí, čím svět opravdu je. Pochopí jeho základní zákon, i když se obyčejnému člověku svět jeví naprosto chaotickým a nepochopitelným. Proto Hérakleitos všem sděluje, na co přišel při svém ponoření do sebe sama: že Tento svět, týž pro všechny, nestvořil žádný z bohů ani z lidí, ale vždy byl, jest a vždy bude věčným ohněm, rozněcujícím se podle míry a hasnoucím podle míry - tedy podle všeobjímajícího Logu. Všechno, co kolem sebe vidíme, je pouze jistým stádiem pohybu ohně. Prohlížím si svými smysly červené a voňavé jablko. Smysly mi tento předmět takto ukazují. Je jeho podstatou červenost či voňavost? Není, jak by pravil Hérakleitos. Tento předmět je ve své podstatě (tedy tím čím opravdu je) ohněm. Z ohně vzniká, existuje tak abychom jej viděli jako jablko (je však ohněm) a když zanikne, stane se opět ohněm. Vzhledem k faktu, že oheň neustále plápolá a zároveň vše je ohněm, je zřejmé, že vše podléhá neustálým změnám.