skripta

anatomie)  přednášena spolu s anatomií (jak je tomu až dosud  na německých univerzitách).
Prvým docentem histologie na české Karlově Univerzitě byl Jan Janošík  (26.6.1856-8.5.1927,
13.2.1884 docent, 24.12.1885  mř. prof., 17.8.1893 ř. profesor histologie a embryologie a
24.12.1894 ř. prof. anatomie s účinností od 1.10.1894). V roce 1889 je prvně zaznamenám  his-
tologický ústav české lékařské fakulty. Prof.  Janošík se hlavně zajímal o vývojové aspekty,
histogenezu, organogenezu a srovnávací anatomii. Histologický ústav české LF UK sídlil, spo-
lečně  s anatomií, ale i fyziologickým, chemickým, patologicko-anatomickým, farmakologickým
ústavem a ústavem experimentální patologie v (ne celé) budově  dnešního děkanátu 1. LF UK v
Kateřinské ulici  v Praze 2. Později, po dostavbě nové budovy (Purkyňův ústav) na Albertově 4,
rovněž v Praze 2 (zde  byl též ústav fyziologický). O tuto výstavbu se  zasloužil Prof. Otakar
Srdínko (1.1.1875-21.12.1930 od r. 1906 profesor, od 1915 přednosta  Histologicko-embryolo-
gického ústavu), v té době  současně ministr školství ČSR. V této budově sídlí  dosud Histolo-
gicko-embryologický ústav 1.LF UK.
 Téměř žádné tkáně a orgány, bez předběžné  přípravy, nejsou přístupné mikroskopickému stu-
diu.  Metodám vhodné přípravy musí být věnována náležitá  pozoronost a osvědčené poznatky o
postupu zpracování jsou shrnuty v histologických technikách.  Většina starších metod vycházela
pouze ze zkušeností (empirické metody), v posledních desetiletích je stále více využíváno zna-
lostí jiných oborů, např. chemie. Tak vznikla řada nových metod  cyto- a histochemických, pří-
padně vhodným spojením  se znalostmi z imunologie metody imunocyto- a  imuno- histoche-
mické.
 Neodmyslitelný podíl na rozvoji našich znalostí o stavbě buněk, tkání a orgánů má stále se
zlepšující světelný mikroskop, často pracující s  různě modifikovaným světlem (polarizované,
UV nebo  fázový a interferenční kontrast).
 Tuto škálu převratnou měrou, asi před čtyřiceti lety, rozšířil prozařovací elektronový mikroskop,
později též mikroskop řádkovací.
 Autoři skript vycházeli jednak ze starších  českých nebo cizojazyčných učebnic, jednak mono-
grafií a odborných publikací. Autoři chtějí poskytnout čtenáři řadu dalších informací, zatím neu-
váděných v dostupných učebnicích, ale v současné  době již bezpečně potvrzených. Za zpraco-
vání každé  kapitoly zodpovídá její autor. Ve většině, i nových učebnic není dodržována jed-
notná nomenklatura  (pařížská - 1955, upravená na zasedání v New Yorku  1960) a objevují se
termíny straších nomenklatur  (basilejské - 1895 a jenské - 1935). Ve dvou kapitolách se autoři
rozcházejí s pařížským názvoslovím. Je to Endokrinní systém - kde jsou pro endokrinní buňky
zažívací trubice a pankreatu užita  označení doporučená zasedáním expertů v Santa Monica
(1980) (typy buněk dle vylučovaných hormonů  nebyly většinou v r. 1960 známé a dále ve Vylu-
čovacím systému, kde u ledviny jsou užity termíny  publikované v práci3)  příslušné kapitoly.