skripta

1.4. Barviva a barvení
 K barvení užíváme jednak přirozená, jednak  syntetická barviva. Stále ještě jsou užívána 4  přirozená barviva:
 1) hematoxylin - který je extraktem z kampeškového  dubu (Haematoxylon campechianum), 2) karmín - extrakt ze
samiček červce nopálového (Coccus cacti),  3) orcein - extrakt z některých lišejníků a  4) šafrán - extrakt z blizen šaf-
ránu (Crocus sativus). Prvá dvě barviva patří mezi "jádrová" - bazická, orcein má různá použití (dle přípravy  barvicího
roztoku), šafrán je barvivo na kolagen  - kyselé. V minulosti bylo užíváno více přirozených barviv, např. indigokarmín,
berberin (kyselá  barviva) a brazilin (bazické barvivo podobné hematoxylinu).
 Podstatně více je barviv syntetických a jejich  využití je velmi široké. Rovněž je můžeme rozdělit  na barviva bazická a
kyselá. Jsou to deriváty různých chemických sloučenin. Mezi základní patří  xantinové deriváty - eozín (tetrabrom fluo-
rescein), erytrozín (tetrajodfluorescein) (obě  barví acidofilní složky tkání) a fluorescein, řada  trifenylmetanových bar-
viv - [(bazický  fuchsin - bazické barvivo - základ i pro další  barviva jako jsou Schiffovo reagens, rezorcinfuchsin a
aldehydfuchsin); dále anilínová modř, světlá  zeleň a kyselý fuchsin (což jsou kyselá barviva  z této skupiny)], řada
thiazinových barviv  - (thionin, azury, toluidinová a metylenová modř - všechna jsou bazická barviva).
 Další rozsáhlou skupinu tvoří azo-barviva (Janusova zeleň - např. pro supravitální barvení mitochondrií, olejová červeň
a sudanová čerň  - barviva na tuky).
 Ne všechna barviva barví jednotlivé komponenty  tkáně přímo. Klasickým příkladem je hematoxylin,  který barví až
oxidovaný na hematein a teprve pak  tvoří s různými kationty barevné laky. Proto také  existuje celá řada hematoxylinů,
které nebarví  vždy jen jádra, ale i různé cytoplazmatické struktury (např. Heidenhainův železitý hematoxylin  a Mallo-
ryho kyselý fosfowolframový hematoxylin).
 V předcházejících řádkách bylo vícekrát užito  termínů "bazofilní", "bazické" a "acidofilní",  "kyselé" barvivo. Toto
označení znamená, že kyselé  barvivo je schopné (resp. jeho barevný aniont)  vazby na pozitivně nabité komponenty
tkáně, zatímco u bazického barviva se barevný kationt váže na negativně nabité komponenty a vytvoří barevnou sůl.
 Málokdy ovšem užíváme pro přehledné preparáty  jen jedno barvivo. V tomto ohledu téměř výjimku  tvoří Heidenhai-
nův železitý hematoxylin. Většinou užíváme jejich kombinace.(Viz Tab.1-4.).
 Nejjednodušší a snad nejčastěji užívané barvení je hematoxylin-eozín: Jako hematoxylin použijeme zpravidla některý z
četných "kamencových" hematoxylinů (např. Mayerův, Ehrlichův, Harrisův  a pod.). ("Kamenec" je síran hlinito dra-
selný).  Výsledek barvení: jádra a různé bazofilní substance modré, ostatní části preparátu v různých odstínech červené.
 Jiným kombinovaným barvením je Weigertův železitý hematoxylin - van Gieson: Zde užijeme k barvení jader železitý
hematoxylin a dobarvujeme  kyselým fuchsinem a kyselinou pikrovou (trinitrofenol). Železitý hematoxylin zbarví jádra
(resp.  chromatin) temně hnědě, kyselým fuchsinem jsou  červeně zbarvena kolagenní vlákna vaziva a  kyselina pikrová
zbarví svaly žlutě. (Železitý  hematoxylin působením kys. pikrové tak silně nevybledne, jako by bledl jiný "kamencový"
hematoxylin.
 Podstatně složitějším barvením, které vyžaduje  tenké řezy, je Heidenhainův azan. Je to modifikace  starší Malloryho
metody. K barvení jader užijeme  roztok azokarmínu G a po diferenciaci tohoto  jádrového zbarvení a moření řezů v
roztoku  kyseliny fosfowolframové dobarvíme směsí anilínové  modře a G-oranže. Výsledek: Červené zbarvení jader  a
ve žlázách některých typů granul (např. zbarvení  granul somatotropních buněk adenohypofýzy) + červené zbarvení
erytrocytů, modře je zbarvený  kolagen, hlen a opět granula některých buněk a  konečně oranžově-červeně svaly a
zlato-oranžově  granula opět v jiných typech buněk. Cytoplazma  řady buněk, na dostatečně tenkých řezech, se  obarví
bledě modře.
 Poměrně podobné výsledky podá barvení Regaudovým železitým hematoxylinem, kyselým fuchsinem a  anilínovou
modří podle Massona (tzv. modrý Massonův trichrom). Po obarvení hematoxylinem vzniklé  přebarvení diferencujeme
v roztoku kyseliny  pikrové, pak řezy obarvíme kyselým fuchsinem, moříme v roztoku kyseliny fosfowolframové a