Kriminalistika - SZZ

Podle obsahu kriminalistické verze

• obecné verze, jejímž obsahem je objasnění relevantní události jako celku

• dílčí verze, jejímž obsahem je objasnění jednotlivých skutkových okolností dané události

Zvláštními druhy verzí jsou počáteční x následné, obviňující x ospravedlňující a také typické verze (na základě zobecněné zkušenosti, nikoli na základě analýzy dosud nashromážděných materiálů, nejde tedy o krim. verzi v pravém slova smyslu)

TVORBA KRIMINALISTICKÝCH VERZÍ

1. shromažďování kriminalisticky relevantních faktů

2. třídění shromážděného materiálu, jeho logická analýza a hodnocení – nejprve se provádí analýza z hlediska zjištění (ne)existence společného znaku všech faktů, který je spojuje s vyšetřovanou událostí (takovými spol. znaky jsou: příčinný vztah, časová souvislost, místní souvislost) a z hlediska specifických znaků jednotlivých faktů

3. vyvozování domněnek a formulování verzí – analyticko-syntetická činnost, kterou se zkoumají jednotlivá fakta jak v jejich jednotlivostech, tak v jejich souhrnu, zkoumá se jak jejich vztah k dané události tak jejich vztah mezi sebou

4. vyvozování důsledků, které by měly nebo mohly existovat, pokud je krim. verze pravdivá – vyvozují se nutné důsledky a důsledky reálně možné

Nakonec dojde k prověrce a dokazování kriminalistických verzí, kdy je verze buď dokázána nebo odmítnuta

PLÁNOVÁNÍ VYŠETŘOVÁNÍ

Plánování má své zásady a to

• individuálnost, znamená, že neexistuje žádný univerzální plán pro vyšetřování trestních činů, byť stejné kategorie, nevylučuje se však možnost použití tzv. typových plánů připravených pro řešení některých nenadálých složitých vyšetřovacích situací – např. typový plán činnosti při živelných pohromách, leteckých katastrofách apod.

• konkrétnost, tedy konkrétní určení obsahu, místa a času naplánovaných úkonů

• dynamičnost, což znamená, že plán je třeba měnit v reakci na změny vyšetřovací situace a na výsledky prováděných úkonů

• reálnost, tedy, že je třeba volit a kombinovat metody, které jsou reálně k dispozici

• včasnost

• aktualizace, tedy že je třeba kontrolovat, zda naplánované úkony stále odpovídají změnám vyšetřovací situace

Druhy plánování a organizace vyšetřování

Plánování a organizace vyšetřování jednotlivých událostí – jsou zde tzv. „uzlové body“ myšleno tím přijetí oznámení, ukončení prověřování podnětu a rozhodnutí jako odložení věci, vyřízení jiným způsobem nebo o zahájení trestního stíhání sdělením obvinění, a skončení vyšetřování, podle těchto uzlových bodů se dá rozdělit i proces vyšetřování na etapy: počáteční, následnou a závěrečnou

• Plánování a organizace v počáteční etapě vyšetřování se dělí na situace vyžadující okamžitou reakci orgánů policie a situace, kdy mezi podnětem a provedením počátečního úkonu může uplynout určitá doba. V prvním případě se při prvním zásahu využívají spíše typové plány činnosti, typové verze, zkušenosti a schopnosti rychlého rozhodování řídícího subjektu, teprve po provedení prvního zásahu na místě se vytvoří prostor pro řádné plánování, to znamená, že další postup závisí na výsledcích prvního zásahu

• V následné etapě vyšetřování jsou úkoly a to zjištění nových a prověrkou již získaných důkazů, zjištění všech účastníků spáchaného trestného činu, vyjasnění a dokázání příčin a podmínek vedoucích ke spáchání trestného činu, jakož i zjištění poměrů obviněného, v této etapě dochází k prověrce krim. verzí a pokud se podaří vyloučit všechny až na jednu, u které se potvrdí její pravdivost, přechází vyšetřování do závěrečné etapy.

• V závěrečné etapě vyšetřování probíhá kontrola, zda je skutečně zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, což je založeno na reflexivních úvahách, kterými se vyšetřovatel jakoby vciťuje do obviněného