Vypracované otázky

určitým ustáleným způsobem na právní podněty, zejména na požadavky právní normy a 
vytvořenou právní situaci

- lze je měřit na kladné až negativní, podoba s Gaussovou křivkou; postoje na okrajích jsou méně 

časté, zato intenzivnější

Škola právních postojů

- do 9 stupňů (1.-4. tendence k plnění po, 6-9. k nesplnění po, 5. neutrální postoj)

1. právní étos: vyjadřuje vnitřní akceptaci právní normy a představou o správné, slušné normě; 

důvěra v právní systém, aparát, „pravo je vnitrne akceptovana norma a hodnota“

2. legalismus: formální uznání existence a nutnosti právního řádu,respektování zákonodárce, 

„pravo je nutnys zaklad socialniho poradku“

3. právní konformismus: jedinec dodržuje normu, protože ji dodržuje i sociální prostředí kolem 

něj; obsahové hledisko, stejně jako u předchozích, ustupuje do pozadí; existuje vnitřní (ale ne 
jako autonomní názor, jen důsledek tlaku) a vnější, „právo jako výraz konformity s právně 
loajálním prostředím“

4. právní pragmatismus: utilitaristický postoj; bez zábran k obcházení práva, „pravo je 

instrument k dosazeni vlastnich cilu legalnimi postupy“

5. oportunismus: v případě dostatečných výhod ochota k drobnému porušování práva a nesení 

případných sankcí, „ pravo je třeba vyuzit k maximalizaci osobniho prospechu“

6. deliktní utilitarismus: negativní postoj, v zásadě ale akceptavoni hodnot chráněných právem 

(svoboda), snaha o uspokojování  osobního prospěchu , „kriteriem akceptace prava je 
uspokojovani osobniho prospechu“

7. právní nonkorformismus: distancování se od norem, právo  odmítáno jako výraz sociální 

konformity, „pravo je odmitano jako vyraz socialni konformity“

8. právní deviace: právo, které nevyhovuje, není akceptováno¨
9. právní anarchismus: apriorní odmítání právních norem, asociální jedinci; právo je