dějiny - výcuc

- 30.1.1933 – Adolf Hitler jmenován kancléřem

- NSDAP – přísně centralizovaná politická strana stojící na vůdcovském principu

- vydání nařízení o ochraně národa a státu → suspendována určitá práva garantovaná Výmarskou ústavou

- rušení politických stran

- 23.3.1933 – zmocňovací zákon → umožnil vládě vydávat zákony bez souhlasu říšského sněmu

- zákon o zajištění jednoty strany a státu

- zlikvidování demokratického systému a nastolení diktatury

- 1934 – zákon o hlavě státu → veškerá prezidentská oprávnění přešla na Vůdce a říšského kancléře

- zrušeny zemské sněmy a tím zanikla i Říšská rada

- vytvoření Německé pracovní fronty (DAF)

- glajchšaltování – centralizace a unifikace státní správy a veřejnoprávních institucí, rozpuštění zemských sněmů a nahrazení novými

- důsledky nástupu fašismu:

• pronásledování odpůrců

• stavby koncentračních táborů

• antisemitismus

- anšlus – připojení Rakouska (12.3.1938)

50. Proces sjednocení Itálie

- nacionalistické myšlení a touha po vlastním jednotném státě – idea sjednocení (risorgimenta)

- vznik tajného hnutí karbonářů → cílem bylo bojovat proti rakouské nadvládě

- vznik hnutí Mladá Itálie v čele s Giuseppem Mazzinim

- 1848 – Itálie silně rozdrobená, přijetí demokratické ústavy, panovníkova moc omezena

- nejvýznamnější ústava – Sardinský/Piemontský status

- srpen 1848 – druhá vlna revoluce, jejímž motivem bylo vytvoření republiky

- 1849 – Karel Albert se znovu postavil proti Rakousku, ale byl poražen a abdikoval

- Camillo Cavour – klíčová postava další fáze sjednocení

- Giuseppe Garibaldi

- dobytá území připojena k Sardinskému království

- 4.3.1861 – v Turíně vyhlášeno Italské království pod vedením Viktora Emanuela II.

- k úplnému sjednocení chyběly pouze Benátky a církevní stát

- 1870 – připojen Řím

- 1929 – Lateránské dohody → upravily vztah k papeži

- nově vzniklé království bylo konstituční monarchií, ústavou byl pozměněný Piemontský status, parlament byl dvoukomorový (Královský senát a Sněmovna reprezentantů)

51. Politický a ústavní vývoj v Itálii v první polovině 20. století

- 1861 – vyhlášeno Italské království

- 1870 – připojen Řím

- ústava – obměněný Piemontský status

- dvoukomorový parlament – Královský senát a Sněmovna reprezentantů

- 1901 – přijat zákon, který přesněji rozděloval kompetence vlády

- Itálie členem Trojspolku

- 1915 – uzavření tzv. Londýnské dohody – Itálie se zapojila do války na straně Trojdohody

- po válce vzniká křesťanská lidová strana

Vznik a vzestup fašismu

- 1919 - Benito Mussolini zakládá Fascio di combattimento → zárodek budoucí fašistické strany

- program:

• zavedení volebního práva pro ženy

• snížení aktivního volebního práva na 18 let

• zavedení 8hodinové pracovní doby, podíl zaměstnanců na vedení podniků

• konfiskace či vysoké zdanění válečných zisků

• zestátnění některých velkých podniků

• vytvoření národní milice a vytvoření impéria pod heslem „Velké Itálie“