Kabrhel OPD

který alespoň částečně omezuje panovníkovu moc. Ten byl i přesto nejvyšším správcem, 
vrchním velitelem vojska, soudcem i knězem.  

Hlavní město spravoval panovník sám, jeho moc na zbytku území prosazovali úředníci. 

Strategicky významná území přenechával tzv. malým králům. Soudnictví bylo v moci šlechtické 
rady či místodržících. Byl-li ve hře trest smrti, projednával příslušný delikt panovník.  

Za zmínku také stojí první spojenecká smlouva v dějinách uzavřená po bitvě u Kadeše mezi 

Egyptem a Chetity. Bitva se datuje do roku 1274 př. n. l., smlouva samotná do roku 1258 př. n. l. 

Izrael 

Kmeny Izraelitů přichází do Palestiny (Kanaánu) zhruba v 13. století př. n. l. Z celkového 

počtu dvanácti kmenů jsou patrně nejznámějším Pelištejci. Původně byla půda v držení 
jednotlivých rodů, postupně se však tvoří sousedské občiny, které dávají později vzniknout 
státům. Největším a nejsilnějším z nich se stává království izraelské, založené Saulem. 
Sjednocování území dokončil až David (ten, co zabil Goliáše), který si podmanil okolní kmeny a 
dobyl Jeruzalém. Dochází tak k vytvoření sjednoceného izraelského státu. Na vrcholu moci je 
v době panování Šalamouna.Po jeho smrti dochází k rozdělení na judský a izraelský stát. Izrael 
byl dobyt Asyřany, Jehudu dobyl roku 586 př. n. l. Nabukadnesarem II.  

V době patriarchálního zřízení byla základní společenskou jednotkou rodina (bajt) z nichž 

se tvořily rody a klany, které tvořily kmen (matté). Jeho nejvyšším představitelem byl 
představený (násí). Pro případ obrany se kmeny spojovaly a v jejich čele stanul soudce (šoftím). 
Po vytvoření státu se stal rozhodující osobou král považovaný za božího nástupce na zemi. 
V jeho rukou byla soustředěna veškerá moc. Soudní moc později přecházela do rukou městských 
soudců.  

otázka č. 2 – právo raně starověkých států, právní památky 

Charakter práva byl obyčejový, postupně doplňovaný jednotlivými nařízeními a