Kabrhel OPD

Miloslav Kabrhel 

OPD - zkouška 

9

o  princip odpovědnosti – po skončení funkčního období se zodpovídali lidovému 

shromáždění 

o  zásada intercese – možnost zmařit opatření kolegy či nižšího úředníka 
o  dělení magistratur na cum imperio (vyšší, mají imperium – přikazovací a zakazovací 

pravomoc) a  cum potestate (mají pouze potestas – nižší nařizovací pravomoc) 

Magistratury cum imperio 

konzulát – dvojice nejvyšších úředníků nahrazující krále, od roku 367 př. n. l. musel vždy 

jeden konzul patricij, druhý plebej. Byli vrchními veliteli armády, původně vykonávali i civilní 
jurisdikci (ta později přešla na praetory), mohli také rušit rozhodnutí všech ostatních úředníků. 

diktatura – za mimořádných okolností byl jeden z konzulů na návrh senátu jmenován 

diktátorem – disponoval neomezenou mocí, byl např. imunní vůči vetu tribuna lidu, zánik funkce 
buď dosažením cíle či nejdéle po 6 měsících 

praetura – úřadpraetora zaveden r. 367 př. n. l. z nutnosti zajistit výkon soudnictví po dobu 

nepřítomnosti konzulů, praetor urbanus x praetor peregrinus (znáte z ŘP); kde nebylo 
normy, posuzoval praetorspor podle zásad slušnosti – aequitas, při nástupu do funkce vydával 
prétorský edikt obsahující pravidla, podle kterých bude rozhodovat spory 

Magistratury cum potestate

cenzura – „vrchol společensko-politické kariéry římského občana“, cenzor vedl evidenci 

římských občanů, zapisoval je do majetkových tříd, později mohli jmenovat senátory, vykonávali 
dozor nad mravy 

kvestura – správa financí, opatřovali prostředky na válečná tažení 
edilita – dva plebejští a dva kurilští, dozor nad pořádkem ve městě, výkon policejní služby, 

kurulští aedilové měli navíc soudní pravomoci v tržních záležitostech  

Právo v době republiky 

Základem ius civile – Lex duodecim tabularum. Ten nahradil staré obyčejové právo 

vykládané kněžími – pontifiky. LDT nebyl systematickým souhrnem veškerého práva, obsahoval 
pouze základní normy rodinného, procesního či dědického práva, dále normy trestní a procesní. 
Vykladači práva – pontifikové – působili i po vydání LDT, jen interpretovali jejich obsah a 
vykládali případné mezery v právu. Zákony byly přijímány na comitiích, návrh nového zákona 
byl zveřejněn spolu s datem konání sněmu – promulgatio legis, na sněmech se o nich hlasovalo.