Kabrhel OPD

tabularum (Zákon dvanácti desek). Nerozlišoval mezi patriciji a plebeji.  

Základními instituty římského republikánského zřízení byla lidová shromáždění (comitia), 

senát a magistratury.  

Comitia 

Subjektem nejvyšší státní moci byl lid – Populus Romanus. Comitia byly sněmy všech 

svobodných římských občanů. Rozlišujeme několik typů comitií: 

o  comitia curiata – organizovaná na rodovém základě, s rozpadem rodového zřízení 

ztratila význam 

o  comitia centuriata – nejvýznamnější sněm, vytvořený Serviem Tulliem, všichni 

římští občané byli rozděleni do 193 setnin, na těchto shromážděních byli voleni 
důležití úředníci – praetoři, cenzoři či konzulové. Rozhodovaly o vyhlášení války a 
měly zákonodárnou pravomoc.  

o  comitia tributa – organizovaná na územním principu, volila např. nižší úředníky 
o  comitia plebis tributa – pouze pro plebeje, jejich rozhodnutí původně zavazovala 

jen je samé, od r. 287 př. n. l. i patricije (Lex Hortensia) 

Senát 

De iure sice pouhým poradním orgánem konzulů, jeho význam však nelze zpochybňovat. 

Senátory jmenoval konzul, později kvestor. Také jejich počet kolísal od původních 300 až k 1000, 
Octaviánem byl omezen na 600. Usnesení senátu se nazývala senatus consultum (za republiky 
neměla váhu zákona, pouze potvrzovala pouze usnesení lidových shromáždění). Právem senátu 
bylo rušit zákony přijaté mimoústavní cestou.  

Do pravomocí senátu také spadala správa státních financí, regulace zahraniční politiky či 

správa provincií. 

SPQR – Senatus Populusque Romanus – senát a lid římský- zdůraznění dvou složek státní moci – 

lidu a senátu 

Magistratury 

Magistráti byli volení úředníci římské republiky. Společné rysy všech magistratur: 

o  princip kolegiality – obsazení úřadů několika kandidáty (proto např. 2 konzulové) 
o  princip anuity – voleni dočasně, zpravidla na rok (pouze cenzoři, tuším, na 5) 
o  princip bezplatnosti – funkce byly čestné, tudíž neplacené