Kabrhel OPD

Změny dostalo také občanství – od r. 212 byl římským občanem každý obyvatel říše (Věčný 

Caracallův edikt). 

Tvorba práva 

Postupně zaniká aktivita lidových shromáždění a na její místo nastupují usnesení senátu – 

senatus consulta. Tvorba praetorského práva byla zastavena (viz výše). Nově císař vydává 
vlastní nařízení – císařské konstituce (constitutiones principis): 

o  edicta – upravovala především oblast státní správy 
o  mandata – závazné instrukce pro úředníky 
o  decreta – precedenční rozhodnutí císaře jako soudní instituce 
o  rescripta – písemné vyjádření císaře k určité kauze 

CP mají charakter prétorského práva, později je jim přiznána váha zákona. (Ulpián: „Co 

uznává císař za vhodné, má sílu zákona.“) 

Do popředí se dostává také jurisprudence, tedy právní vzdělanci. K nejvýznamnějším patří 

Papianus, Iulius Paulus, Gaius či Ulpianus.  

Dominát 

Prvním císařem dominátu byl Dioklecián. Za dominátu dochází k tzv. tetrarchii – rozdělení 

římského impéria na 4 správní celky, každou z nich spravoval jeden z čtyř spoluvládců. Západní 
část impéria se dělila na 2 prefektury, dále na diecéze, nejnižší správní jednotkou byly provincie. 

Miloslav Kabrhel 

OPD - zkouška 

11

Celá říše byla silně centralizována, ovládal ji byrokratický aparát. Roku 313 vydává Konstantin 
edikt milánský a začíná tak christianizaci říše, dovršenou roku 380, kdy je křesťanství 
prohlášeno za státní náboženství. Roku 395 je říše rozdělena na západořímskou a 
východořímskou. 

Výlučným pramenem práva se stala nařízení císaře – leges generales. Dochází také ke 

kodifikacím – Codex Gregorianus, Codex Hermogenianus a Codex Theodosianus. Roku 321 je 
vydán citační zákon. I nadále však dochází k úpadku právní praxe.  

pozn. otázka má být do 5. století, takže jsem sem CIC nezařadil, ale asi by to tam nasoukat