Kabrhel OPD

říšského arcikancléře (ceremoniální funkce) byl nadán mohučský arcibiskup.  

Snahy o reformy z pera Maxmiliána I. a Karla V., ale vesměs neúspěšné (odpor říšských 

stavů). Státní radou císaře se později stala dvorská rada. 

 Území říše bylo rozděleno na hrabství, tvořené několika soudními okresy. Na správě se dále 

podíleli falckrabí, markrabí (v pohraničních oblastech) či říšští fojtové (jurisdikce na území 
jednotlivých hrabství). 

Prameny práva 

Základem byly germánské právní obyčeje a prameny z franské doby (leges barbarorum a 

jednotlivé královské zákony). 

Výskyt říšských právních předpisů se datuje do 12. století. Do právních pramenů můžeme 

zahrnout konkordát wormský (1122, upravoval mj. udělení lenní statky duchovním), dále 2 
říšské zákony ze 13. stol.: 

Confoederatio cum principibus ecclesiasticis (1220) – zakotvení privilegií duchovenstva, např. 

ochrana prelátů přes říšskými fojty, uznání suverenity církevní jurisdikce v prelátských městech. 

Statutum in favorem principum (1232) – zakotvení privilegií šlechty, vesměs podobná těm, 

které udělil duchovenstvu. 

pozn.: ty dlouhý názvy po nás asi chtít nebude, stačí to zmínit jako „říšské zákony  

z let 

1220 a 1232“ 

Dalšími právními prameny byly: Zlatá Bula Karla IV. (viz výše), Říšské policejní zřízení 

(1530), zemské míry či Constitutio criminalis Carolina (1532) doplňující partikulární hrdelní 
řády jednotlivých částí říše: 

o  trestní zákoník vycházející z jihoněmeckého práva a recipovaného římského práva 
o  připuštění analogie či práva útrpného 
o  omezil libovůli soudců a stanovoval průběh trestního řízení 
o  platil až na výjimky do 18. století 

právní knihy – soukromé sepsání převážně obyčejového práva: