Kabrhel OPD

spadala pod vliv církve a práva kanonického. Církevnímu sňatku dříve předcházely formy koupě 
či únosu manželky. Smluvní strany u koupě byly tvořeny otcem ženicha a ženichem na straně 
jedné a otcem nevěsty na straně druhé, k vůli nevěsty se nepřihlíželo (protože by k tomu jako 
skoro každá žena určitě měla spoustu řečí).  

S rozvojem kanonického práva dochází k vytlačování sňatků koupí. Základními instituty 

manželského práva byly zasnoubení (vzájemný slib o pozdějším uzavření manželství) a 
manželství (trvalé a úplné spojení života muže a ženy). Překážkami v uzavření manželství 
mohly být již existující manželství či blízké příbuzenství. Rodina mohla disponovat tzv. 
rodinným nedílem – rodinným majetkovým společenstvím.  
 

Miloslav Kabrhel 

OPD - zkouška 

18

Dědické právo 

Testament ani univerzální sukcesi středověk neznal. Dědická posloupnost byla dána 

pokrevním příbuzenstvím, které mělo jasnou převahu nad posloupností zvolenou. Ručení za 
dluhy bylo pouze do výše zděděného majetku (nejprve pouze movitostmi, později i 
nemovitostmi). Ještě za života byla možnost darovat část svého majetku církvi „pro spásu duše“ 
(donationes pro anima). 

Věcná práva 

Základním institutem věcných práv je vlastnictví. Ve středověku bylo původní kolektivní 

vlastnictví nahrazeno vlastnictvím individuálním. Ke kolektivnímu vlastnictví řadíme např. 
rodinný nedíl či komposesorát. Ve středověku šlo vlastnictví nabýt buď originálně (např. 
okupací či vydržením) či derivativně (kauzou a odevzdáním do vlastnictví či uvedením do 
držby). Jako věcná práva k cizím věcem lze zmínit právo kobylího pole. K věcným právům 
můžeme zařadit také královské regály – výhradní práva k určité činnosti (např. regály horní, 
mincovní či solní).  

Závazkové právo 

Ve středověku poměrně nevyvinuté, lze rozlišovat závazky vzniklé z deliktu (způsobí-li