Kabrhel OPD

v 17. a 18. století, racionální pojetí umožňuje nové chápání staré filozofie: „přirozeným právem je 
ideální právo, které je nezávislé na státní moci a vyplývá z rozumu a podstaty člověka“ 

Na rozdíl od dřívějších unifikací celého práva nebo jeho součástí se přirozenoprávní 

kodifikace snaží o vytvoření nového a kvalitnějšího právního řádu. Svou inspiraci hledá 
v systému římského práva, které bylo v Evropě od 11. století hojně recipováno. Dalším výchozím 
bodem tohoto řádu je humanistické myšlení (zejména francouzské a nizozemské). 

Prvním z řady myslitelů, kteří ovlivnili charakter přirozenoprávních koncepcí je Hugo 

Grotius (1583 – 1645). Dle něj jsou stát a právo ryze pozemského původu, stát vzniká na 
základě společenské smlouvy uzavřené mezi lidmi, jednotným základem práva je rozum. 
Srovnáním došel k závěru, že nehledě na právu existují ve všech civilizacích určité principy, 
které lze považovat za přirozené.  

Dalším přirozenoprávním myslitelem byl Thomas Hobbes (1588 – 1679). I on viděl princip 

státu ve společenské smlouvě. Za zlomový okamžik považoval přechod k míru a jeho 
respektování.  

Dopad na vývoj státu 

Přirozenoprávní koncepce, namířená proti absolutistickým formám vládnutí (i když zprvu 

viděla ideál v „moudrém a spravedlivém panovníkovi“  - T. Hobbes) logicky hledala oporu 
v demokratizaci státního zřízení – požadovala dělbu státní moci, podíl obyvatelstva na řízení 
státních záležitostí a osobní svobodu jednotlivce.  

Dělbu moci „nakousl“ John Locke, dnešní model vytvořil Charles Louis Montesquieu v díle 

„O duchu zákonů“, kde představil dělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Tyto 
myšlenky společně s úsilím o odstranění absolutismu vedly ke vzniku konstitucionalismu – 
vymezení základních státních principů do ústav. Ty byly schvalovány parlamenty – volenými 
orgány – tak, aby byla naplněna zásada, že veškerá moc pochází z lidu.