Kabrhel OPD

zřízení 

o  ustanovení Charty habeas corpus – právo na legitimní a důstojné zacházení 

otázka č. 17 – charakteristika absolutistických monarchií 

absolutní monarchie – státní zřízení, ve kterém panovník disponuje veškerou státní 

mocí. Panovník je nadřazen zákonu („legibus absolutus“) – nepodlehá zákonům, které vydal.  
Zároveň je jeho původ odvozen od boha. 

Patrně nejzářivějším příkladem absolutistické monarchie je Francie 17. století (za vlády 

Ludvíka XIV. - L'état, c'est moi! – Stát jsem já!). Mezi základní znaky absolutních monarchií patří 
rozsáhlý byrokratický aparát soustředěný do panovníkových rukou (snaha co nejvíce okleštit 
vliv měst a stavů). K vytvoření mocenské základny si panovníci vytváří stálou profesionální 
armádu (do té doby svolávána pouze dle potřeby). Projevem absolutismu bylo i začlenění církve 
do státních struktur (hlavně v protestantských zemích). Panovník se opírá o města jako o centra 
řemeslné výroby a centra obchodu, na což (logicky) reaguje šlechta. 

carský absolutismus – „samoděržaví“ – absolutistický systém tvořící se již od dob Ivana 

IV. Hrozného. Veškerá moc je soustředěna v rukou cara, který je nejvyšším 

Miloslav Kabrhel 

OPD - zkouška 

21

zákonodárcem i hlavou pravoslavné církve. Vznikají ústřední byrokratické orgány 

podřízené přímo carovi (nebo carevně, ať neurazím např. Kateřinu II. Velikou), 

likvidace absolutismu v Rusku je započata po prohrané rusko-japonské válce roku 1905, 

fakticky ale přetrvává až do únorové revoluce 

osvícenský absolutismus – inspirování osvícenstvím, panovníci prosazují reformy silou 

své autority, zákony z oblasti hospodářství, školství, poddanských záležitostí, snaha o 

přirozenoprávní kodifikace, příkladem vláda Marie Terezie či Josefa II. 

anglický absolutismus – specifická forma absolutismu, kde je panovník limitován 

parlamentem, snahami o úplný absolutismus se prezentuje Karel I. Stuart - rozpouští