Kabrhel OPD

wergeld - finanční náhrada, která byla stanovena pro každého člověka a která musela být 

zaplacena jeho rodině, pokud byl zavražděn anebo kterou naopak sám musel zaplatit, pokud 

se dopustil vraždy. Jedna třetina z něj připadala státu jako tzv. fredus 

Období vrcholného středověku neznamenalo nějaký výrazný posun, nicméně docházelo ke 

stále častějším fixacím v písemné podobě (např. Velká ordonance z roku 1357). 
Nejvýraznějšími změnami bylo rozšíření okruhu deliktů stíhaných ex offo. Rozdíl nastal také ve 
výkonu trestu – zatímco šlechtici byli popravování důstojně stětím, ubožáčky nevolníky ti šmejdi 
třeba lámali na kolo.  

V období pozdního středověku dochází k vytváření trestních zákoníků, nicméně charakter 

trestního práva zůstává stejný. Změnu v chápání smyslu trestu – snahu o nápravu a výchovu – 
přináší až osvícenský absolutismus. 

Soudní řízení 

V patrimoniálních státech náležela soudní moc panovníkovi – mohl rozhodovat spory sám 

nebo se nechat zastupovat svými úředníky. V důsledku posilování šlechty či stoupajícímu vlivu 
měst začínají v období vrcholného středověku vznikat nové soudní orgány, které již nebyly 
vázány přímo na osobu panovníka (šlechtické soudy, městské soudy).  

V období pozdního středověku začíná docházet k zjednodušení a profesionalizaci soudů – 

např. soudci museli mít alespoň základní právnické vzdělání atd. Současně dochází k omezování 
moci šlechty v oblasti soudnictví.  

V oblasti dokazování se vedle „klasických“ postupů (výpovědi svědků, zkoumání listin…) 

hojně využívalo také iracionálních důkazních prostředků – zejména ordálů – sakrální 
prostředek k nalézání práva prostřednictvím tzv. božího soudu (iudicium Dei). Podle 
tehdejších představ zasahoval bůh jako ochránce práva osobně do právního sporu a dával 
znamení o vině či nevinně obžalovaného. Stejně tak se využívalo i právo útrpné (tortura) – 
mučení při výslechu.