Kabrhel OPD

V archaickém období (8. – 6. století př. n. l.) dochází k utváření antického městského státu – 

polis. Moc v těchto státech vykonávali svobodní občané, často však postupně přechází do 
rukou aristokracie, zřídka se moci chopí samovládce – tyran. Z městských států byly nejsilnější 
Sparta (někdy také označována jako Lakedaimón) a Athény.  

V této době také dochází k „velké kolonizaci“ – osidlování nových území (pobřeží Afriky, 

Itálie, Malé Asie). Staré obyčeje jsou nahrazovány uvědomělou právotvornou činností, vznikají 
soudní instituce. 

Sparta 

Obyvatelstvo Sparty se dělilo na tři skupiny – plnoprávní Sparťané, héilóti a perioikové. Půda 

byla rozdělená na rovné dílce – kléry, které bylyposkytování k užívání jednotlivým rodinám 
Sparťanů (pouze dočasně, stále zůstávala státním majetkem). 

o  Sparťané – nepočetná vrstva plnoprávných občanů, občanská práva zahrnovala 

vlastnictví půdy, účast na sněmu, aktivní a pasivní volební právo a vojenskou 
službu. Silným prvkem byla orientace na kolektiv – děti byly vychovávány společně 
(chlapci – „spartská výchova“). 

o  perioikové – „bydlící okolo“, potomci dórského obyvatelstva bez vlastnictví státní 

půdy (mohli ji však mít v osobním vlastnictví), kteří sice byli osobně svobodní, ale 
neměli možnost participace na politickém životě. Nejčastěji se živili jako rolníci, 
řemeslníci či obchodníci. Byli taktéž povinni vojenskou službou.  

o  héilóti – zbytky původního obyvatelstva, otroci (ale ve vlastnictví státu), byli ve 

skupinách přidělování jednotlivým Sparťanům. 

Spartské státní zřízení se skládalo z těchto institucí:  

o  králové – dva (každý patřil k jedné spartské dynastii), voleni dědičně a doživotně, 

původně svrchovaní vládci, jejich moc postupně omezována. Na jejich činnost 
dohlížel sbor eforů. 

o  eforové – pětičlenný nejmocnější politický orgán, voleni na rok ze všech občanů. 

Spravovali finance, dozírali nad hospodařením s héilóty - taková „spartská vláda“.