Zápočet výpisky

s vůlí dosavadního majitele – odevzdání věci, tím mlže být i např. odevzdání klíčů od skladiště (…)

• Vůle působit na věc jako na vlastní – musí být vždy projevena navenek

• Rozlišují se právní důvody nabytí držby za takový důvod se běžně počítá právní jednání vedoucí k nabytí vlastnického práva (stačí, aby k němu směřovalo, a nikdy k nabytí vlastnického práva dojít nemusí, např. darování mezi manželi)

• Kdo tržbu nabývá, musí být způsobilý projevit vůli (vylučuje děti, duševně choré a právnické osoby), lze nabývat skrze zástupce

1. Ztráta držby

• Ke ztrátě držby dochází, odpadne-li jeden ze znaků držby

  • Ztráta držby corpore – dočasná nepřítomnost držitele neznamená, že odpadlo fyzické ovládání a držitel tedy držbu neztrácí – musí dojít k definitivní ztrátě fyzického ovládání, dochází k tomu, když se držby zmocní jiný držitel a dosavadní držitel se o této změně doslechl, ale nic proti ní nepodniknul, nebo pokud se pokusí marně držitele odehnat, ke ztrátě dochází také, pokud je věc odňata detentorovi nebo pokud ji detentor odevzdá někomu, kdo není držitelem, od kterého ji měl v detenci

  • Ztráta držby animo – držitel dává najevo vůli, že věc nadále nechce jako vlastník, může být projevena i konkludentně

  • Ztráta držby animo et corpore – ztráta obojího, klasicky při předání věci

dále zaniká smrtí držitele, zánikem věci (reálným nebo právním), zánikem právní subjektivity držitele (pozn. pokud držitel padl do zajetí a později byl osvobozen, ius postlimini se na držbu nevztahuje, jedná se totiž o faktický stav, který musí být vždy obnoven)

Kapitola třetí: Nabytí vlastnického práva

• Způsoby nabytí vlastnického práva se dělí dle jejich původu

  • Nabývání na základě civilního práva: mancipace, injurecesse, adjudikace, nabytí ze zákona a usucapio

  • Nabývání na základě honorárního práva praetorského – vedou ke vzniku bonitárního vlastnictví

toto dělení je zakotveno spíše historicky a rozdíly v něm se postupem času stírají

• Z pojmově teoretického hlediska se hovoří o rozdílu mezi odvozenými a původními způsoby nabývání vlastnického práva

  • Derivativní (odvozené) způsoby pro nabyvatele má význam vlastnické právo předchůdce – dosavadní vlastník se může svého práva vzdávat a zcela ho předat novému vlastníkovi, ale může dojít i k tzv. sukcesi (přesun práva)

  • Orignární způsoby vlastnické právo vzniká nezávisle na nějakém předchůdci, vzniká původně

1. Derivativní způsoby nabytí vlastnického práva

• Mancipace

  • Nejstarší způsob nabývání vlastnictví, původně jen prodejem (reálným trhem) z ruky do ruky (výměna věci za peníze), velký význam má pro mancipační věci (slouží jako záruka právní jistoty)

  • Účastní se 5 svědků (dospělých římských občanů) a liberipens („vážný“), nabyvatel uchopí věc (nebo stojí na pozemku) a pronese ustálenou formuli, s postupem času ztrácí úloha vážného význam, trh se mění na imaginární (imaginaria venditio), proto se mancipace začíná používat i při dalších převodech práv (jako darování), slouží k převodům vlastnického práva obecně

  • Mance se stává jednáním abstraktním (protože se oddělila od své kauzy – prodeje), na kauze nezáleží

  • Právní účinky mancipace nastávají okamžitě, připojení lhůty nebo podmínky nepřipadá v úvahu, vyloučeno je i zastoupení, vytváří se kvirilské vlastnictví (pokud byl kvirilským vlastníkem převodce)