Kompletní shrnutí

Neprávní normativní systémy: Normy morální, náboženské, zvykové, politické, ekonomické, sportovní, estetické, jazykové a jiné.

Morálka a právo tvoří dva samostatné, svébytné normativní systémy, které působí vedle sebe. Nejčastěji se právní a morální normy shodují, někdy se v hodnocení rozcházení a často jsou právní normy morálně indiferentní.

Specifické pojmové znaky práva (rozdíly oproti ostatním sociálním normám):

• obecná závaznost – povinnost řídit se právními normami mají všichni adresáti práva, jimž jsou určeny,

• státem stanovená nebo uznaná forma,

• vynutitelnost státní mocí.

Testové otázky z předchozích let

Subjektivní právo

Systém právní vědy a teorie práva

Nic podstatného.

Právo a moc

Moc

1. Snaha způsobit ve světě určitý zamýšlený účinek.

2. Schopnost vnutit svou vůli jinému jedinci nebo skupině.

Moc = každá možnost prosadit uvnitř sociálního vztahu vlastní vůli i proti odporu.

Moc = schopnost vykonávat zamýšlené a předvídané účinky na druhé.

Tuhle kapitolu jsem nepochopil, proto je tak stručná.

Právo a morálka

Společné vlastnosti:

1. Používají stejný slovník – obojí mluví o „právech“, „závazcích“, „povinnostech“, tato slova jsou spojena jak s přívlastkem „právní“, tak „morální“.

2. Existuje velká obsahová shoda mezi zákazy práva a morálky. Například oba od nás vyžadují, abychom se zdrželi násilí vůči jiným osobám.

3. Schopnost člověka jako rozumné bytosti podřídit své jednání normám.

Odlišnosti právních a morálních norem:

1. Sankce – morální normy sice obsahují sankce (apel, zavržení atd.), nepředstavují ale donucení v pravém slova smyslu.

2. Vznik – právní normy jsou vytvářeny zákonodárnou autoritou a mohou se různě měnit. Morální normy jsou výsledkem opakovaného, zvykem potvrzovaného uplatňování určitých pravidel jednání, které byly společností zvnitřněny jako hodnoty. K jejich změnám dochází pomaleji a postupně.

3. Uplatnění: Právo = vnější, morálka = vnitřní regulace lidského jednání.

Konflikt právo × svědomí. Např. nacistické právo – platilo právo, jehož základem byla nenávist. Etika = individuální normativní kategorie. Etické hodnocení je vždy individuální.

Právo a hodnoty

Nic podstatného.

Vztahy a odlišnosti práva v přirozenoprávním a pozitivněprávním kontextu

Výpisky – Harvánek (str. 91-100)

Dualismus práva – Immanuel Kant

Pozitivní právo

• právo, které je vytvořeno lidmi a které je tvořeno systémem pravidel, jehož vynucení a kontrola jsou neodmyslitelně spojeny se státem (státní mocí);

• systém pravidel, jakožto projevů lidské vůle, který působí na své adresáty (lidi), aby určitým způsobem jednali (nebo nejednali) bez ohledu na svou vůli či záměry, který je spojen s určitým existujícím uznaným normotvůrcem (nejčastěji národním státem nebo jím uznaným subjektem), které se projevuje v určité formě a jeho neuposlechnutí je spojeno s nepříznivými, reálnými, následky;

• právo vyhlášené.