Kompletní shrnutí

Dle charakteru, způsobu vyjádření skutkové podstaty, formulace

• alternativní: Stačí, když bude splněna jedna z více nabízených podmínek;

• jednoznačné (kumulativní): Všechny podmínky / povinnosti musí být splněny.

Dle úplnosti či neúplnosti vymezení

• taxativní (úplný) výčet: Vyčerpávající výčet podmínek;

• demonstrativní: Příkladný výčet podmínek (slovní obraty zejména, například, a další). Demonstrativním výčtem bývají stanovena zejména oprávnění. Povinnost a sankci nelze demonstrativním výčtem stanovit.

Testové otázky z předchozích let

Struktura normy – hypotéza, dispozice, sankce

Druhy struktury právní normy

Jaká norma je bez hypotézy (nepodmíněně perfektní),

Podmíněná norma imperfektní má prvky:

Tvrzení, která neplatí o struktuře PN:

1. vyjadřuje vztahy mezi prvky PN,

2. klasická se skládá z hypotézy, dispozice, sankce,

3. už nevím.

Hypotéza:

1. je vždy na začátku právní normy

2. jsou v ní podmínky normy

3. už nevím

Vybrané příklady ze Sbírky příkladů z teorie práva (str. 95-103)

Příklady stojí za to si projít, především pak IV.2.11.

Druhy právních norem

Výpisky – Harvánek (str. 189-203)

Druhy (třídy) právních norem – členění jednak podle druhů jednotlivých strukturálních částí (viz výše), a jednak podle celé konstrukce či celkového charakteru právní normy:

1. NORMY S KLASICKOU STRUKTUROU

Podle logické struktury: Nepodmíněně perfektní, nepodmíněně imperfektní, podmíněně perfektní, podmíněně imperfektní.

Podle právní síly právní normy s vyšší / s nižší právní silou.

1. podle absolutně chápané právní síly, tj. podle toho, kdo má legislativní pravomoc k jejich vydání, čili dle původnosti normy;

2. podle relativně chápané právní síly, podle jejich původu, kde je rozhodující, zda působí samostatně, nebo jsou odvozeny a jejich existence je závislá na jiném právním aktu.

Podle způsobu vymezení (funkce působení) pravidla chování:

1. zavazující

   1. přikazující;

   2. zakazující;

2. opravňující – permisivní;

3. doporučující (jsou to kvazinormy, protože u nich chybí závaznost jako jeden ze znaků právní normy).

Podle stupně závaznosti:

1. kogentní: Stanoví úplným, přesným způsobem práva a povinnosti, které zavazují všechny adresáty norem bez jakékoliv výjimky; typické pro právo veřejné;

2. dispozitivní: Adresáti norem v rámci konkrétního právního vztahu si svoje práva a povinnosti upravují sami. Jsou typické pro právo soukromé. „Není-li účastníky dohodnuto jinak …“

Podle použité legislativní techniky:

1. blanketové: Odkazují na nespecifikovanou jinou normu, případně opravňují jiný orgán vydat podzákonný právní předpis. „Stanoví prováděcí předpis“, „nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak“;

2. odkazující: Odkazuje ke konkrétnímu právnímu předpisu či jeho části.

Další druhy: