Kompletní shrnutí

Právní norma kompetenční: Stanovuje rozsah pravomoci a působnosti orgánů veřejné moci;

Právní norma definiční: Určuje, jak vykládat (chápat) jednotlivé definované pojmy.

2. NORMY S NEKLASICKOU STRUKTUROU

1. kolizní: Řeší situaci, kdy se střetávají dvě právní úpravy či dva národní právní řády. Kolizní norma v případě tohoto střetu určí, který právní řád či která právní norma se použije. Normy sestávají z tzv. rozsahu, kde jsou popsány jednotlivé právní situace, a tzv. navázání, kterým se na základě tzv. hraničních ukazatelů odkazuje na použití příslušného právního řádu, rozhodného práva;

2. teleologická (cílové, finální): Neobsahují pravidla chování, ale pouze stanovují cíle, kterých má být dosaženo. Prostředky k naplnění cíle je na adresátu normy;

3. technická.

Testové otázky z předchozích let

Druhy právních norem – hodně – kogentní, dispozitivní, přikazující, zakazující, permisivní, blanketové, taxativní, …

Kolizní norma

Do jaké míry, jestli vůbec se lze odchýlit od dispozitivní normy?

Dispozitivní norma

1. neumožňuje autonomii vůle

2. právně nezávazná

Může mít dispozitivní norma sankci?

Vybrané příklady ze Sbírky příkladů z teorie práva (str. 103-117)

Např. IV.3.1.

Působnost norem

Výpisky – Harvánek (str. 204-218)

Působnost osobní – označuje ty subjekty, kterým je norma určena.

1. obecná osobní působnost – normy se vztahují na všechny subjekty na území daného státu;

2. osobní působnost zvláštní – adresáti normy vymezeni dle určitých zvláštností;

3. osobní působnost výjimečná – nejužší, týká se především osob disponujících imunitou.

V rámci osobní působnosti se hovoří o imunitě. Můžeme rozlišit imunitu absolutní (indemnita, má ji prezident, diplomat a poslanec / senátor / soudce ÚS poté, co ho nevydala příslušná komora) a imunitu relativní (např. když poslanec sice má imunitu, ale může mu být odebrána jeho komorou).

Působnost místní

1. celostátní;

2. lokální – vydávané územními samosprávnými celky.

Působnost věcná – specifikuje skutkové podstaty, pro něž norma platí.

Vzhledem k předmětu, na který norma působí, můžeme rozlišit její působnost obecnou (lex generalis), kdy tato norma reguluje větší (obecněji určený) počet stejných situací, a speciální (lex specialis), která charakterizuje právní normu, která se od obecné odlišuje určitou specifickou, ale v určitých bodech shodnou problematikou.

Působnost časová

1. okamžik schválení – okamžik, kdy byla splněna zákonodárná iniciativa – po přijetí příslušným kvórem poslanců a senátorů;

2. okamžik platnosti, které předpis nabývá rozesláním příslušné části Sbírky, které se někdy také označuje jako vyhlášení, resp. publikace (promulgace) normy, její datum je uvedeno v hlavičce normy;

3. okamžik účinnosti norma je způsobilá vystupovat jako autoritativní, všeobecně závazný imperativ jednání, datum účinnosti bývá uvedeno v posledním paragrafu. Účinnost může nastat:

   • patnáctým dnem po vyhlášení;

   • z důvodů naléhavého obecného zájmu lze výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti;

   • nejdříve však dnem vyhlášení.