Kompletní shrnutí

Znaky pozitivního práva (František Weyr):

• pochází od známého a skutečně existujícího normotvůrce;

• působí na společnost;

• je změnitelné;

• je úmyslně stanovené.

Přirozené právo

• je na pozitivním právu nezávislé, právo pozitivní může být závislé na přirozeném;

• vzhledem k jeho obtížné poznatelnosti nelze vždy prokázat jeho vliv na lidské vztahy;

• zdroje přirozeného práva:

  • vytvořeno božským normotvůrcem,

  • odvoditelné z lidského rozumu,

  • vychází ze samotné podstaty lidské bytosti;

• není výsledkem volní lidské aktivity, ale člověkem je pouze poznáváno;

• bývá ztotožňováno s morálkou či spravedlností – někdy základní atributy přirozeného právo.

Znaky přirozeného práva:

• pochází od nadpřirozeného či jinak empiricky nezjistitelného normotvůrce. Není vytvářeno určitými členy společnosti, ale je buď vytvořeno společností jako celkem, nebo je jí dáno zvnějšku, bez jejího přičinění;

• je zdánlivě neměnné a univerzální – není podmíněno lidskou vůlí; může se měnit tím, že se mění svět;

• nespojuje právo s lidskou vůlí.

Konflikt – nakolik ovlivňuje přirozené právo pozitivní střet dvou pohledů – právní pozitivismus (iuspositivismus) × přirozenoprávní přístup (iusnaturalismus). Právní naturalismus (iusnaturalismus) – pozitivní právo se musí přizpůsobit přirozenému právu, reaguje se na něco. Právní positivismus (iuspositivismus) – na nic nereaguje, jen něco ovlivňuje, protože to normotvůrce chce.

De lege lata – dle platného práva × de lege ferenda – dle práva, jak by mělo být

Testové otázky z předchozích let

Srovnání přirozenoprávního a pozitivistického přístupu

Právník a jeho profese

Nic podstatného.

Vznik státu a práva

Přeskočil jsem.

Právní a sociální stát

Výpisky – Harvánek (str. 133-161s)

Vztah státu a práva – tři přístupy:

1. Právo je před státem, může existovat i bez státu;

2. Právo je konstituujícím činitelem vzniku a existence státu. Stát nemůže existovat bez práva, ale ani právo bez státu;

3. Právo je produktem státu.

Právní stát: Je budován na principu panství práva, jímž jsou vázány všechny právní subjekty a zejména státní (veřejná) moc, jejíž veškeré působení se realizuje pouze na základě zákona (práva), v jeho mezích a způsobem, který stanoví zákon. „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“; „státní moc lze uplatnit jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsoby, které stanoví zákon.“

Koncepce právního státu:

• Liberalismus požadavek minimálního státu, který ochraňuje práva svobodných občanů a dohlíží nad dodržováním stanovených pravidel fungování svobodného trhu a tržního chování (stát jako noční hlídač);

• Přirozenoprávní teorie myšlenka, že lidská práva a základní svobody přináleží člověku nezávisle na státu a platném (pozitivním) právu. Jsou to práva a svobody, které jsou odvozeny z přirozených práv člověka jako lidské bytosti a vycházejí z Boží vůle, povahy člověka či lidského rozumu. Tato základní práva a svobody jsou:

  • nezadatelné – jsou zde nezávisle na státní moci,

  • nezcizitelné – jejich nositel se jich nemůže vzdát nebo je přenést na někoho jiného,

  • nezrušitelné – nelze je zrušit žádným aktem státní moci,

  • nepromlčitelné – náleží člověku bez ohledu na běh času.