Kompletní shrnutí

Modely právního státu: Lze je vydělit v rámci dvou základních verzí právního státu.

1. Liberální právní stát – principiálně neohraničená svoboda jedince při ohraničeném výkonu státní moci. Úkolem státu je především zajištění bezpečí a garance práv a svobod svých občanů, dohled nad dodržováním pravidel svobodného trhu a vymezení rozsahu výkonu státní moci vázaného právem. Minimální zásahy státu do života společnosti a jednotlivých právních subjektů.

2. Materiální právní stát – klade důraz na požadavek, aby platné (pozitivní) právo, na jehož suverenitě je právní stát budován, naplňovalo určitá hodnotová kritéria, vycházející zejména z přirozenoprávních nebo morálních kategorií. Tento hodnotový řád je zaručován zejména ústavou, která zakotvuje katalog základních práv a svobod.

3. Sociální právní stát – zasahuje i do oblastí, které byly dříve soukromou doménou, s cílem zajistit garantovaná sociální práva všem občanům a vytvořit tak sféru sociálního bezpečí chránící před sociálními riziky a uspokojující sociální potřeby jedince. Stát iniciativně zasahuje do života občanů prostřednictvím sociálního zákonodárství a výkonem činnosti státní administrativy a pečuje tak o zajištění sociálních potřeb občanů.

Základní principy právního státu:

1. záruky základních práv a svobod,

2. ústavnost a zákonnost (konstitucionalista a legalita),

3. právní jistota (každému se ze strany státu dostane efektivní ochrany jeho práv, možnosti výkonu jeho práv, v případě porušení právní normy uplatnění pouze právní normou předvídané sankce),

4. suverenita lidu (svrchovanost občana a jeho priorita před státem),

5. dělba a kontrola moci (Charles de Montesquieu) – samostatnost a nezávislost jednotlivých složek moci,

6. omezená vláda,

7. legitimita státní moci a demokratismus činnosti státních orgánů.

Moderní stát: 1. Jednota výkonu státní moci, státního území a obyvatelstva tohoto území; 2. Národní princip výstavby státu; 3. Legitimita a legalita státní moci; 4. Jednotný právní řád; 5. Daněmi placený profesionální státní aparát.

Sociální stát:

• Stát, v němž sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž věcí veřejnou.

• Stát, ve kterém demokraticky zvolená moc: 1. Garantuje základní příjem pro každého jedince či rodinu na úrovni životního minima; 2. Poskytuje sociální dávky umožňující předejít, zmírnit nebo překonat sociální rizika možných sociálních událostí (nemoc, úraz, nezaměstnanost), 3. Zajišťuje poskytování veřejných sociálních služeb (zejména školství a zdravotnictví) na odpovídající úrovni kvality pro všechny jedince bez ohledu na jejich sociální status.

• Existence pojišťovacích systémů pro případ sociálních rizik (stáří, nemoc apod.).

• Rozdílnost konceptů sociálního státu:

  • Liberální koncepce;

  • Konzervativní koncepce – zatímco centrem zájmu liberálů je svoboda jednotlivce, u konzervativců je to autorita tradičních sociálních skupin a struktur, ke kterým patří zejména rodina, církev, různé druhy korporací a samosprávy. Konzervativní stát musí vycházet z maximální snahy neomezovat autonomnost těchto sociálních skupin, stejně jako liberální stát usiluje o minimalizaci zásahů do svobody jedince. Místo sociálního státu zdůrazňuje konzervativní myšlení různé formy korporativistických společností, povinnosti zaměstnavatelů a rodiny a rozvoj dobrovolných podpůrčích a charitativních organizací.

  • Konsenzuální teorie sociálního státu – především teorie společenské smlouvy, solidarismus a strukturální funkcionalismus.

  • Konfliktuální koncept sociálního státu – vychází na rozdíl od konsenzálního pohledu z představy o faktické rozpornosti a protikladnosti zájmů ve společnosti a státu a z faktické výrazné vertikální stratifikace společnosti. Ve společnosti existuje ostrá sociální nerovnost, která je v zásadě nezasloužená a nespravedlivá.