Kompletní shrnutí
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Úkolem státu je zakotvit základní práva a svobody člověka do právního řádu a zabezpečit jejich výkon, kontrolu a ochranu;
Teorie společenské smlouvy zdůvodnění vzniku a existence státu, ale i závazku, který uzavřením společenské smlouvy stát na sebe převzal a v jehož důsledku se vlastně stal státem ochráncem. Teorie společenské smlouvy legitimizuje existenci právního státu a u některých autorů ospravedlňuje i vystoupení proti panovníkovi, který nerespektuje práva a svobody občanů – právo na odpor jako základní právo;
Konstitucionalismus ústavnost jako jádro zákonnosti;
Právní pozitivismus důraz na právní formalismus.
Dvě podoby právního státu:
Kontinentálněevropská koncepce – navazuje na ideály osvícenství a Velké francouzské revoluce. 1789 – Deklarace práv člověka a občana lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovni ve svých právech. Mezi základní přirozená a nepromlčitelná práva Deklarace zařadila svobodu, vlastnictví, bezpečnost a právo na odpor proti útlaku.
Immanuel Kant – právo pozitivní je třeba uvést do souladu s právem přirozeným. Společenská smlouva je zdrojem práva a je aktem, jímž se konstituuje stát. Stát vystupuje jako garant svobody. Jedinou povinností státu je zabezpečení právní jistoty každého jednotlivce, kdy státní moc a její výkon jsou důsledně vázány zákonem.
Základní pramen práva – zákon jako obecně závazný normativní právní akt. Kontinentální stát je budován na suverenitě zákona. Zákon je projevem vůle zákonodárného sboru, který je volen lidmi a je tedy i výrazem suverenity lidu. Jen lid sám se může omezit ve svých právech.
Angloamerická koncepce právního státu – liberálně chápaný ideál svobody a minimálního státu. Významné postavení soudců a soudcovské tvorby práva. Za významný mezník při jeho formování lze považovat anglickou Listinu Práv (Bill of Rights) z roku 1689, která znamenala prolomení principu Princeps legubus solutus est (panovník je vyňat z působnosti zákonů) a určila zákonné meze pravomoci panovníka.
Rule of Law – vláda práva – veškeré zasahování státu do života občanů a společnosti se může realizovat pouze v souladu s právem. Právo v precedentním systému není oktrojováno (vnucováno) státem, nýbrž se vytváří jakoby mimo stát. Precedenty jsou sice výsledkem činnosti státních orgánů, ale vznikají v procesu individuálního rozhodování nezávislých soudů, nikoli jako obecně vyjádřená vůle orgánu ztělesňujícího státní suverenitu.
Soudce ve svém rozhodování nejenom poskytuje ochranu právům, stanoví povinnosti a ukládá sankce, ale podílí se i na tvorbě práva a přezkoumává zákonnost postupu státních orgánů. Due Process of Law – právo na spravedlivý proces (právo na zachování řádného zákonného postupu) – vyjádřen v Magna Charta Libertatum (1215).