TP - Pražská scripta

◦

naopak nahlížení na určitou hodnotu jako na absolutní (= v jejím zájmu lze přehlédnout všechny ostatní) by bylo 
zdrojem fundamentalismu, extremismu, netolerance

◦

otázka řešení konfliktů hodnot ve výsledku často zůstává otázkou interpretace práva, nikoliv legislativy

Právo a svoboda

•

svoboda = možnost volního rozhodnutí, volního jednání člověka 

•

člověk je primárně svobodný, ovšem omezený mimoprávně, objektivně, fakticky:

◦

biologickými a fyzikálními zákonitostmi

◦

jednou učiněnými rozhodnutími, které ovlivňují další život člověka

•

Další limity svobody člověka jsou pak podstatou normativity a právní regulace, jedná se o právní omezení:

◦

Hranice svobody člověka ve svobodách druhých lidí:

▪

v právním řádu jsou svobody vyjádřeny subjektivními právy

•

dochází však ke kolizi osobních práv s osobními právy jiných

▪

určité právo může být omezeno jen v zákonném rozsahu

•

otázkou je vždy nalezení míry omezení jednoho práva k ochraně jiného práva

◦

Omezení svobody ve veřejném zájmu:

▪

tento zájem má být ovšem vymezen blíže (veřejný pořádek, veřejné zdraví, veřejná bezpečnost, bezpečnost 
životního prostředí)

▪

zásah do osobní svobody jen v nezbytně nutném rozsahu

▪

při omezení osobního zájmu v zájmu veřejném musí být dodrženy zákonem určené postupy, jednotlivec musí mít 
možnost soudní ochrany

▪

i veřejný zájem finálně směřuje ke splnění individuálních zájmů

▪

vzájemná kolize veřejných zájmů se řeší jejich vyvažováním

•

Svoboda může být nadále omezena i jinými pravidly – náboženskými, etickými, působením sociální (ekonomické, politické, 
kulturní) reality

Právo a rovnost

•

souvislost se svobodou – omezení svobody musí platit pro všechny stejně (⇒ princip rovnosti před zákonem)

•