TP - Pražská scripta

ani projevem vůle

Lidským právům jsou přičítány 4 atributy:

o

nezadatelnost – tato práva se nepovažují za výtvor státní moci, stát je však, chce-li být právní státem, musí uznat, 
aby získaly pozitivně právní charakter

o

nezrušitelnost – stát je nemůže platně zrušit (potlačování lidských práv je ilegitimní a protiústavní – tedy ilegální)

o

nezcizitelnost – mají kogentní (veřejnoprávní) povahu, vzdání se jich ze strany jejich nositele nemá právní význam, 
přenesení práva na jiného je neplatné,

o

nepromlčitelnost – jsou trvale vymahatelná, plynutí času na tom nic nemění.

mezi základní lidská práva se dnes počítají i znaky demokratického právního a sociálního státu – princip dělby moci 
(nezávislá soudní moc – zaručení práv), princip majorizace (rozhoduje většina s ohledem na práva menšin, jednotlivce a s 

ohledem na veřejné blaho)

v poslední době se jako znak demokratického státu uvádí i sociální práva – jsou zaručena státem na principu solidarity – 

mají zaručit životní minimum všem občanům státu, ale zahrnují i kulturní zajištění, rovnost příležitostí, vzdělání

lidská práva zasahují do interpretace práva – pokud je výklad zákona nejasný, přikloníme se k vysvětlení, které straní těmto 

právům

stát má povinnost zachovávat tato práva, může je omezit zákonem ve všeobecný prospěch nebo pro možnost plnění jiných 

práv

problémem lidských práv je v dnešní době kolize mezi mezinárodní úpravou lidských práv a vnitrostátní ústavní (popřípadě 

zákonnou) úpravou

Obecně se dají rozlišit 4 typy reakcí ústav na uzavírané mezinárodní smlouvy o lidských právech:

100

o

Ústavy, resp. domácí právní řády se věnují v různé míře právní síle jednotlivých pramenů mezinárodního práva, 
přičemž smlouvy o lidských právech nezmiňují jako samostatnou kategorii. Těm je přiznávána stejná právní síla,