TP - Pražská scripta

Sedmnáct článků Deklarace zakotvuje stěžejní principy demokratického a liberálního státu, z nichž mnohé jsou určující 

dodnes 

Težištěm deklarace – jsou články 1,2 a 16 – podle nichž se lidé rodí svobodní a rovnoprávní (čl.1);cílem každého 

společenského zřízení je zachování přirozených a nepromlčitelných práv člověka (čl.2); a minimálními požadavky na ústavní
zřízení jsou záruka práv a dělba moci (čl.16)

V katalogu práv člověka a občana nalezneme – obecnou svobodu, právo na rovný přístup k veřejným úřadům, osobní 
svobodu, právo na rovný přístup k veřejným úřadům, osobní svobodu; svobodu myšlení, náboženského vyznání a projevu 

nebo právo vlastnické 

o

katalog lidských práv obsahují dnes ústavy téměř všech evropských států 

Prvním platným dokumentem tohoto druhu v našich dějinách – (nepočítáme-li Stadionovu ústavu z r.1849) – byl zákon 
č.142/1867 ř.z., o všeobecných právech státních občanů (součást tzv.prosincové ústavy, jenž je dodnes ústavním zákonem 

Rakouska)

Po druhé světové válce vznikají katalogy lidských práv i na mezinárodní úrovni – zatímco Všeobecná deklarace lidských práv
OSN (10.prosinec 1948) je ještě nezávaznou deklarací 

evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (1950), Mezinárodní pakt o občanských a politických 
právech (1966) a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966) → již jsou závazné 

mezinárodní smlouvy 

Některá nová základní práva [lidská práva třetí generace – Wintr (jinak Gerlochovi čtvrtá generace)] obsahuje Listina 

základních práv Evropské unie, jež je na základě čl.6.odst.1 Smlouvy o Evropské unii součástí primárního práva EU

Mezinárodní smlouvy o lidských právech jsou bezprostředně závazným vnitrostátním pramenem práva a mají veliký 
význam vedle ústavní úpravy lidských práv