TP - Pražská scripta

souvisí pojetí nadřazenosti mezinárodního práva, vyšší právní síly jeho pramenů nad právem národním (to tak 
nějak míří k monistickému pojetí = splynutí vnitrostátního a mezinárodního práva, což teda asi není úplně žádoucí,

protože suverenita apod.)

dojde-li k rozporu mezi normativním aktem stejného stupně právní síly, drží se orgán aplikující právo normy vyhlášené 
později, pokud dřívější norma není zvláštní oproti obecné pozdější

pokud se zcela výjimečně vyskytne logický rozpor mezi dvěma normami téhož normativního aktu, tak je takový rozpor 
možno odstranit toliko novelizací

Platnost a účinnost

souvisí s časovou působností právních norem, taky s tím souvisí retroaktivita

norma je nejprve schválena, pak platná (když je patřičný způsobem publikována), pak účinná

publikace: 

o

materiální (historicky, třeba vybubnování)

o

formální (sbírka, věstník EU, úřední deska, zařazení do sbírky mezinárodních smluv)

platnost začíná promulgací (publikace předepsaným způsobem) a končí výslovnou derogací (vyřazení z právního řádu), 

nebo novelizací

účinnost je přesně ohraničena

o

doba, kdy norma nabyla účinnosti, nemusí spadat za jedno s dobou, kdy nabyla platnosti, naopak zpravidla je 
stanoven počátek účinnosti až po určitém čase od okamžiku, kdy nabyla právní platnosti

o

ryze praktické důvody, pokud není datum výslovně určeno, nabývají normy vyhlášené ve sbírce účinnost 15. den po
vyhlášení; předpis může nabývat účinnosti i postupně

derogační klauzule = zánik platnosti normy výslovně ustanoven v novém normativním aktu

generální derogační ustanovení – všeobecně vyslovuje, že ruší všechny právní normy, jež odporují ustanovení nového 

normativního aktu nabývajícího platnosti

derogační ustanovení s taxativním výčtem (všech zrušených normativních aktů)