TP - Pražská scripta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Právní obyčeje
•
Právní obyčeje jsou nejstarším pramenem práva, v současnosti však mají jen omezený význam.
•
Jde sice o právo svojí formou původně nepsané, v průběhu doby vznikaly v případě jeho používání nejrůznější soupisy a sbírky
právních obyčejů, ať už oficiální, či soukromé povahy, čímž docházelo k určité rigiditě.
◦
Vytrácí se tím hlavní přednost obyčejů, tj. pružnost při jejich výkladu a používání.
◦
Na druhou stranu se tak zvyšovala míra právní jistoty, jinak typická pro psané právo.
•
Obyčejové právo začíná ustupovat psanému právu na počátku 19. století, ale v určitých oblastech Evropy až ve 20. století.
•
Obyčej z určité doby dnes najdeme v právní doktríně, např. učebnice občanského práva z těch let nebo komentář k
občanskému právu, často byl vytvářen právnickými fakultami, proto byl občas i akademičtější a sofistikovanější
•
Pravidla obyčejového práva vznikají spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností a státem (resp.
společenstvím států), netvoří se cílevědomě (imperativně nebo smlouvou)
•
= tzv.živelná tvorba práva – chování, které se posléze stává základem obyčejové právní normy, se obvykle původně
realizovalo bez právotvorných záměrů .
◦
Opakováním činnosti se vytvoří tradice, zvyk, a tento je obecně uznáván za správné řešení případu.
33
Podmínky uznání obyčeje za pramen práva:
•
1) dlouhotrvající faktické masové uskutečňování určitého chování a povědomí o jeho zachovávání a závaznosti.
◦
Zvyk (tradice) se vytvoří opakováním přirozené činnosti, a pak je uznáván za správné řešení případu
◦
Právní obyčeje se vyznačují dvěma typickými rysy, kterými jsou:
▪
usus longaevus, tj. zvyk dlouhodobě zažitý a užívaný,