TP - Pražská scripta

◦

mezinárodní právo veřejné – používán z důvodů chybějící zákonodárné moci, není vyžadováno dlouhé užívání, vědomý 
vznik obyčeje, je to rychlejší a flexibilnější (rozhodující je konsensus nebo mlčení, obyčej nevznikne, pokud je aktivní 
nesouhlas nějakého státu) – ale v rámci OSN částečně a postupně dochází k nahrazování mezinárodních obyčejů dílčími 

kodifikacemi ve formě mnohostranných mezinárodních smluv 

Zvyklost = uzance

•

Právní obyčeje musíme odlišovat od jistých zvyklostí - uzancí (např. ústavní zvyklosti, dobré mravy, obchodní zvyklosti atd.), které 
stojí mimo právní systém ve formálním smyslu. 

•

V některých případech s nimi zákon výslovně spojuje právní důsledky = hl. obchodní právo 

•

slouží k vyplnění mezer, je to efektivní

•

neplatí u nich „soud zná právo“, musí se dokazovat skutková podstata faktu na rozdíl od obyčeje

•

na rozdíl od obyčeje nepůsobí ze sebe samého – zvyklost funguje vždy jako delegační norma secundum et intra legem, 
neměla by mít ambici jít nad rámec zákona (tudíž není pramenem práva), zatímco obyčej funguje samostatně a originárně 

•

zvyklost má obecnou platnost, tj.vztahuje se na všechny typové případy x zavedená praxe se týká jen dvou konkrétních 
smluvních stran 

19. Prameny práva ČR, vnitřní předpisy 

Právní řády 

•

Právním řádem se rozumí systém pramenů práva, obsahujících právní normy určitého státu (resp. společenství států). Právní řád je tedy 
souhrnem pramenů práva platných v daném státě, nebo v rámci mezinárodního společenství.

•

Stanovení formálně závazných pramenů práva (zpravidla v ústavě daného státu) je důležité z hlediska legality jako jednoho ze 
stěžejních atributů právního státu.