TP - Pražská scripta

▪

opinio necessitatis, tj. skutečnost, že jde o zvyk obecně uznávaný, který je vposledku uznán a sankcionován státem 
(společenstvím států), tedy opinio iuris.

•

2) Nezbytným požadavkem je dostatečná míra určitosti takto oficiálně uznaného zvykového pravidla.
◦

Jedná se o „nepsané právo", a tím se dostává do konfliktu s požadavkem formální určitosti právní normy.

◦

Sbírky právních obyčejů – oficiální nebo soukromé, ale je jich mnoho (vytrácí se pružnost, ale zvyšuje se míra právní 
jistota)

•

3) Aplikace státními orgány a uplatňování státního donucení při porušení obyčeje

•

působí ze sebe samého – jiný pramen práva neříká, že ho musíme poslouchat, tím se liší od zvyklostí

•

Obyčej se v kontinentálně evropském typu právní kultury se v současnosti uplatňuje jen sporadicky, a to jen v případech 
stanovených normativními právními akty a jen v úzkých mezích ohraničených v těchto aktech – uplatňuje se dnes secundum 

et intra legem = v mezích ohraničených zákonem, nesmí být v rozporu se zákonem, slouží jen k „dointerpretování“

•

obyčej slábne v 19. století s kodifikacemi občanského práva

•

V kontinentálním právu není právní obyčej pramenem práva (v českých zemích od roku 1811, od vydání rakouského Všeobecného 
občanského zákoníku (ABGB) = vyloučeno obyčej uplatňovat praeter legem = nezávisle na normativních aktech (dříve se takto uplatňoval)

•

na Slovensku od r. 1950, kdy byl přijat občanský zákoník platný pro celé území československého státu).

•

Dnes se používá:

◦

Velká Británie – hl. ústavní právo, v Anglii se jako pramen práva uznávají též místní obyčeje,jsou-li , pradávné'' (1189)

◦

Islámské právo

◦

tradiční právní systémy Asie a Afriky