TP - Pražská scripta

o

výhoda – představují pružný model práva (mezera v právu de lege ferenda může být vyplněna rozhodnutím soudu, i když 
jednoznačná norma v tzv. psaném právu absentuje)

o

nevýhoda –  nižší míra právní jistoty, menší předvídatelnost práva, než je tomu v podmínkách stabilizovaného právního systému, 
náležejícímu ke kontinentálnímu typu právní kultury

Je to formálně závazný pramen práva v angloamerickém typu právní kultury (judge made law, case law) a v mezinárodním 
právu

v kontinentálním typu právní kultury nejsou rozhodnutí vyšších soudů formálně obecně závazná a vymahatelná, ale klíčové 
judikáty mohou mít quasiprecedenční význam

velký význam mají v evropském právu (Evropský soudní dvůr, Soud prvního stupně) – jen některá z těchto rozhodnutí ale 
obsahují obecně závazná právní pravidla. Ve většině případů mluvíme pouze o dotváření práva

Doktrína rule of precedent

Soudy vytvářejí svá precedenční rozhodnutí podle právních principů a event. i právních obyčejů, přičemž značný důraz se klade na 
racionálnost rozhodnutí a přesvědčivost jeho odůvodnění, a to též z hlediska jeho spravedlnosti (ratio a equita vystupují jako zdroj 

rozhodnutí).

precedent má dvě části:

o

ratio decidendi – odůvodnění rozhodnutí

má charakter precedentu

normativní věta použitelná na další obdobné případy

o

obiter dictum – úvaha soudu

nemá obecnou závaznost

týká se jedinečného případu

přesto může mít zásadní vliv, zejména pokud je napsán významným soudcem

Zásada staré decisis (setrvat u rozhodnutého) - znamená, že precedenční rozhodnutí se aplikuje na podobné případy a nemůže být 
bezdůvodně měněno, a to ani tím soudem, který jej přijal. = Tím je zajištěna stabilita práva.